Osmé číslo přináší dva tematicky různé typy příspěvků. Sakrální architektuře, případně její ikonografii se věnují hned čtyři články a aktuální ročník otevírá studie věnovaná výzdobě poutního kostela na Gottesbergu u Verneřic. Další sakrální stavby, kterým je věnována pozornost, jsou kostel sv. Kateřiny v Chouči, kostel Nejsvětější Trojice v Zahořanech a kostel sv. Mikuláše v Běsně.
Druhý tematický okruh reprezentují příspěvky věnující se architektuře 20. století. Konkrétně článek sledující meziválečnou výstavbu v Lounech a příspěvek zařazený do rubriky Materiálie zaměřený na budovu obchodního domu Labe v Ústí nad Labem. Objevil se i příspěvek do rubriky Obnovy památek, který se věnuje obnově areálu hradu v Úštěku v poválečném období.
105 stran
Obsah
K ikonografii interiérové výzdoby poutního kostela Nejsvětější Trojice na Gottesbergu u Verneřic
Vít Honys – Jan Kvapil
K ikonografii interiérové výzdoby poutního kostela Nejsvětější Trojice na Gottesbergu u Verneřic v Monumentorum Custos 2015, s. 5–14; Studie
Studie přináší nové poznatky k dosud téměř neznámé malířské výzdobě pozdně barokního areálu poutního kostela Nejsvětější Trojice a sv. Prokopa z let 1732-37 na návrší Gottesberg poblíž Verneřic v Ústeckém kraji (okres Děčín), zbořeného roku 1975. Ty se opírají o text nově objeveného anonymního německého tisku k tomuto poutnímu místu pocházejícího zhruba z poloviny 18. století, který nese název „Kurtzer Bericht von dem GOttes-Berg zu Wernstädtl Leitmeritzer Creyses/ und von denen allda vorgebildeten/ und gemahlten Geheimnussen“ a jehož autorem dle početných biblických odkazů byla osoba teologicky vzdělaná; snad sám iniciátor stavby, P. Jan Jindřich Hain, verneřický rodák. Text popisuje výzdobu průčelí, výmalbu kleneb interiéru centrální kaple s tematikou „Te Deum“ a Nejsvětější Trojice a dále pak biblické postavy a předobrazy propojené s předzvěstí Ježíše Krista i Panny Marie vymalované na dvou obrazech po stranách hlavního oltáře. Dále pak rozsáhlý cyklus v obvodovém ambitu malovaných tajemství a činů uskutečněných trojjediným Bohem od stvoření světa až po jeho zánik v duchu typologického paralelismu Starého a Nového zákona, který v této formě a rozsahu patrně neměl, snad až na cyklus nástropních maleb J. Hiebla v klášterním kostele v Doksanech z roku 1722, v barokních Čechách obdoby. Přestože tato výmalba, připomínaná v pramenech naposled ve 30. letech 19. století, zřejmě z velké části na přelomu 19.–20. století zanikla, dosvědčuje o to více, jak nenahraditelnou škodu způsobil akt záměrně motivované demolice tohoto sakrálního objektu, ztělesňujícího svou formou trojiční symboliku a uchovávajícího nepochybně ještě fragmenty této ikonograficky pozoruhodné výzdoby.
Kostel sv. Kateřiny v Chouči
Tomáš Brož – Jaroslav Skopec – Jan Leibl
Kostel sv. Kateřiny v Chouči v Monumentorum Custos 2015, s. 15–28; Studie
Obec Chouč je v písemných pramenech poprvé zmíněna v roce 1057 v zakládací listině litoměřické kapituly při chrámu sv. Štěpána. Nejstarší záznamy dokládající existenci fary a kostela v obci se nacházejí v konfirmačních knihách, kde je fara zmíněna v 60. letech 14. století, a v registrech papežských desátků z v druhé polovině 14. století. Odhlédneme-li od nejisté podoby a datace nejstarší doložitelné fáze kostela, která je jistě velmi hodnotnou součástí stavby, pak za naprosto ojedinělou v širším regionálním kontextu můžeme považovat jeho mladší gotickou úpravu. Oproti staršímu časovému zařazení, které klade literatura do druhé třetiny 14. století, jej nově musíme posunout bezmála o jedno století až do období přelomu 50. a 60. let 15. století. Přestavba tak spadá do časového období vlády Jiřího z Poděbrad, které není z hlediska architektury hlouběji probádané. Je to dáno obecnějším, byť pozvolně se měnícím, názorem, že toto období po vyčerpávajících husitských válkách nepřálo větším stavebním podnikům. V tomto směru zaujímá choučský kostel jedinečné postavení, neboť pouze jej lze, v tuto chvíli, prokazatelně ztotožnit s reprezentací nové utrakvistické elity. Podobných dokladů v rámci sakrální architektury se nedochovalo příliš mnoho, neboť detaily ukazující na utrakvistickou konfesi v průběhu času zanikaly, zejména pak při rekatolizaci po Obnoveném zřízení zemském po roce 1627.
Louny avantgardní – vybrané meziválečné realizace
Marta Pavlíková – Alena Sellnerová
Louny avantgardní – vybrané meziválečné realizace v Monumentorum Custos 2015, s. 29–44; Studie
Od 60. let 19. století nabíralo národnostní uvědomění lounských Čechů na síle, což se projevilo zejména v silné spolkové činnosti, v příklonu k „novým církvím“ i v reflektování české minulosti. Česká identita rezonovala po vzniku samostatné republiky i ve stavební činnosti. Jak bytová výstavba za okrajem středověkého jádra Loun, tak kostel Církve československé husitské od Pavla Bareše i kostel Českobratrské církve evangelické od městského architekta Otakara Poláka, reprezentují nově vniklou Československou republiku, její architektonické impulzy i politický rozměr. Vliv českého prostředí na architektonické uvažování lounských stavitelů a architektů lze velmi dobře ilustrovat i na koloniích od Jindřicha Freiwalda, Josefa Hausenblase, Pavla Bareše a na kolonii Spořilov.
Raně barokní fasády kostela Nejsvětější Trojice v Zahořanech
Kamil Podroužek – Táňa Šimková
Raně barokní fasády kostela Nejsvětější Trojice v Zahořanech v Monumentorum Custos 2015, s. 45–56; Studie
Studie představuje výsledky průzkumů vnějšího pláště kostela Nejsvětější Trojice v Zahořanech (okr. Litoměřice), provedené v letech 2014 a 2015, které odhalily relikty původní barevnosti, jejíž stáří lze s největší pravděpodobností spojit již s obdobím výstavby v letech 1653–1657. Dochované relikty dovolily rekonstruovat původní barevné rozvržení jednotlivých průčelí i barevnost vstupního portálu. Ta výrazně akcentovala červeně malovanou tektoniku s bosáží na podnoži a lizénových rámcích fasád. Spáry kvádrování byly stejně jako vpadlá pole bíleny vápenným pačokem. Ve zřejmém kontrastu červená, bílá byl pojednán i pískovcový portál hlavního vstupu s aliančním erbem v supraportě. Investorem stavby, jejíž ideový návrh je třeba hledat v okolí italského architekta a sochaře Carlo Luraga, byl císařský generál a zemský vojenský velitel Jean de La Cron.
Kostel sv. Mikuláše v Běsně
Jaroslav Skopec – Jan Leibl
Kostel sv. Mikuláše v Běsně v Monumentorum Custos 2015, s. 57–72; Studie
Běsno se nachází přibližně 9 km jihovýchodně od Podbořan při Očihoveckém potoku. Kostel je dnes samostatně stojící stavba uprostřed vřetenové návsi, původně však stál uprostřed oválného areálu vymezeného ohradní zdí. Středověkému kostelu, který je prvně připomínán roku 1352, náleží čtvercový presbytář a přibližně východní tři čtvrtiny lodi. K původním prvkům kostela zcela jistě náleží jižní portál a zazděné výše položené drobné okenní otvory po jeho bocích. Kostel se svým měřítkem a půdorysnou skladbou řadí do skupiny nevelkých raně gotických staveb, do níž dále z Lounského okresu náleží kostel v Hořeticích, Vrbně nad Lesy a Buškovicích. Z této skupiny však vybočuje svým, oproti lodi, nadměrně silným zdivem presbytáře, na jehož základě můžeme důvodně předpokládat, že nesl či měl nést chórovou věž. V takovém případě by se jednalo o jediný dosud doložený případ středověkého kostela s chórovou věží na území Ústeckého kraje. V kontextu středověkých kostelů s chórovou věží náleží kostel v Běsně k nejvýchodněji položené lokalitě v rámci západočeské oblasti (zahrnující zejména Chebsko s přilehlou částí Karlovarska a Plzeňska), kde se tento typ vyskytuje ve větší míře.
Otázky interpretace stavby, konceptu vnitřní dispozice a fenoménu profese architektky – ženy ve vztahu k obchodnímu domu Labe v Ústí nad Labem
Lenka Hájková
Otázky interpretace stavby, konceptu vnitřní dispozice a fenoménu profese architektky – ženy ve vztahu k obchodnímu domu Labe v Ústí nad Labem v Monumentorum Custos 2015, s. 73–80; Materiálie
Článek představuje tři témata, kterým ve vztahu k dané stavbě nebyla doposud věnována pozornost. Jedná se o komparaci publikovaných interpretaci stavby, koncepci vnitřní dispozice a v neposlední řadě fenoménu profese ženy-architektky. Obchodní dům Labe vznikl v rámci celorepublikové střediskové soustavy obchodních domů realizovaných v 60. a 70. letech 20. století. Oproti ostatním realizacím se Labe liší především svébytným přístupem autorky Růženy Žertové k architektonickému řešení, kdy inspiračním zdrojem se stala řeka Labe. Vložením tohoto poetického prvku do podoby fasády se objekt stává individuálním výtvarným dílem. Mezi další specifika obchodního domu patří i práce s klasickými znaky architektury. Dům tak stojící mimo hlavní proud postmoderní architektury daného období. Při bližším zkoumání vnitřní uspořádání obchodního domu zjistíme, že daná funkce s sebou přináší i své specifické požadavky na dispozici i na konstrukci stavby. V tomto případě se jedná hlavně o variabilitu a přehlednost. U obchodního domu Labe bylo možné dosáhnout těchto požadavků pomocí modulového konceptu a využitím nosné, železobetonové konstrukce. Období, ve kterém stavba vznikla, je též specifické zásadním posunem genderových vztahů v architektonické obci. Na základě politicko-společenského prostředí se tato profese plně otevřela ženám, které se tak mohly dostat do řídících pozic a vést významné a rozsáhlé projekty. První generace plně akceptovaných architektek přinesla trojici žen: Alenu Šrámkovou, Věru Machoninovou a právě autorku obchodního domu Labe Růženu Žertovou, jejichž význam pro podobu architektury druhé poloviny 20. století je neoddiskutovatelný.
Obnova areálu hradu v Úštěku v poválečné historii
Stanislav Flesar
Obnova areálu hradu v Úštěku v poválečné historii v Monumentorum Custos 2015, s. 81–88; Obnovy památek
Úštěcký hrad pánů z Dubé byl založen v poslední čtvrtině 14. století. V 15. století byl zvýšen o patro. Další přestavba proběhla v roce 1520 a posléze v 16. století došlo k renesanční úpravě. Po roce 1677 je hrad v držení staroměstských jezuitů, kteří si zde zřídili rezidenci a objekt barokně upravili. Po zrušení řádu, od roku 1721 do roku 1779, sloužil hrad jako městská sladovna a část hradu byla v roce 1773 upravena na pivovar. Sladovna pivovaru v budově hradu byla v provozu až do ukončení vaření piva ve varně na náměstí v roce 1913. Od té doby je osud hradu nejasný a majitel neznámý. Hrad sloužil s největší pravděpodobností jako obecní sklad. Po roce 1945 byly v hradních sálech poházeny nepotřebné věci. Do 60. let 20. století byl hrad používán jako skladiště a zbytek hospodářských objektů (správcovský dům) sloužil k bydlení.
Karel IV. na zakázané stezce. Umění mezi Lucemburky a Jagellonci v oblasti dnešního Liberecka a Horní Lužice
Michaela Ottová
Karel IV. na zakázané stezce. Umění mezi Lucemburky a Jagellonci v oblasti dnešního Liberecka a Horní Lužice v Monumentorum Custos 2015, s. 89–92; Semináře, konference, akce
Oblastní galerie Liberec se připojila k letošním oslavám výročí narození Karla IV. výstavním projektem, který není pro její dramaturgii vůbec typický. Poprvé tato galerijní instituce prezentovala umělecká díla z období gotiky. Autorský tým sestavený ze specialistů-medievistů z Národní galerie v Praze, Ústavu dějin umění AV ČR a Národního památkového ústavu představil sochařská a malířská díla, rukopisy a listiny dochované v regionu dnešního Liberecka a Horní Lužice.
Výstava Cesta kolem světa. Fotografie z cest hraběte Lažanského z roku 1929
Marta Pavlíková
Výstava Cesta kolem světa. Fotografie z cest hraběte Lažanského z roku 1929 v Monumentorum Custos 2015, s. 93–94; Semináře, konference, akce
Dne 7. prosince 2015 proběhla na zámku v Krásném Březně, sídle ústeckého Národního památkového ústavu, slavnostní vernisáž výstavy Cesta kolem světa – fotografie z cest hraběte Lažanského z roku 1929. Na dvaceti čtyřech výstavních panelech od čtveřice autorů – PhDr. Petr Hrubý, Mgr. Antonín Kadlec, Mgr. Jan Leibl a Mgr. Marta Pavlíková, byl pomocí unikátních fotografií ze sbírek Národního památkového ústavu zrekonstruován průběh a okolnosti dobrodružné cesty Prokopa Lažanského (1904–1969) na zaoceánském parníku Resolute. Po výstavě Skryté poklady ústeckých vil se tak jedná již o druhý výstavní projekt, ve kterém ústecké pracoviště Národního památkového ústavu vybralo ze svých depozitářů jedinečně dochované ale dosud neprezentované artefakty se zajímavou historií. V tomto případě byla využita rodinná fotografická alba rodiny Lažanských, která byla na základě Benešových dekretů zkonfiskovaná na zámku Chyše.
Vinzenz Luksch, Soupis historických a uměleckých památek v politickém okresu Litoměřice, díl I.
Antonín Kadlec
Vinzenz Luksch, Soupis historických a uměleckých památek v politickém okresu Litoměřice, díl I. v Monumentorum Custos 2015, s. 95–96; Semináře, konference, akce
Téměř pěti set stránková edice Soupisu historických a uměleckých památek v politickém okrese Litoměřice, konkrétně její první díl věnovaný samotnému městu Litoměřice, vyšla v nakladatelství ARTEFACTUM na podzim roku 2015. Druhý díl, jenž se bude věnovat litoměřickému regionu, se aktuálně připravuje, ale již nyní lze konstatovat, že výsledná práce bude hojně používanou pomůckou badatelů zajímajících se o město Litoměřice a jeho okolí. Editory jsou Kristina Uhlíková, Jana Chadimová a Martin Barus. Kniha je rozdělena na tři části, „Úvod“, „Edice“ a „Prameny, literatura, vyobrazení a rejstříky“.
Skryté poklady z ústeckých vil, výstava v atriu zámku v Krásném Březně
Tereza Peerová
Skryté poklady z ústeckých vil, výstava v atriu zámku v Krásném Březně v Monumentorum Custos 2015, s. 97–98; Semináře, konference, akce
U příležitosti výročí konce 2. světové války uspořádalo ústecké územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu v loňském roce výstavu s názvem Skryté poklady z ústeckých vil. Jejím cílem bylo představit veřejnosti vybrané předměty ze sbírek Národního památkového ústavu, které byly v hektické poválečné době zabaveny a převezeny z domů a bytů po odsunutých německých obyvatelích. Na tyto nemovitosti – včetně jejich vnitřního vybavení – se vztahoval dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku, kterým se ve prospěch československého státu bez náhrady zabavoval majetek „státně nespolehlivých osob“.
Milešov, barokní krajina pod Milešovkou
Antonín Kadlec – Kamil Podroužek
Milešov, barokní krajina pod Milešovkou v Monumentorum Custos 2015, s. 99–100; Semináře, konference, akce
V letech 2012 až 2015 řešil Národní památkový ústav a Univerzita Jana Evangelisty Purkyně významný projekt financovaný z Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity (NAKI) s názvem Dokumentace, digitalizace a prezentace ohroženého kulturního dědictví v příhraniční oblasti severozápadních Čech. Projekt je v současné době úspěšně ukončen a přinesl řadu výsledků.