V jednotlivých rubrikách čísla časopisu Monumentorum Custos pracovníci pracovišť Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem, Filozofické fakulty ústecké univerzity J. E. Purkyně a další odborníci představují aktuální problémy z památkové praxe i výsledky dlouhodobějších výzkumů a projektů, které jsou v současné době řešeny.
Důraz je položen na dvě úvodní studie. První zapadá do šířeji pojatého výzkumu barokních center a památek v prostoru Českého středohoří. Druhá je jedním z výstupů výzkumu zaměřeného na dokumentaci středověkých kostelů v rámci tzv. reidentifikace nemovitých kulturních památek. Drobnější materiálie a články v jednotlivých rubrikách obracejí pozornost ke konkrétním památkám či lokalitám, které si z různých důvodů onu pozornost zaslouží.
115 stran
Obsah
Výzdoba a vybavení interiéru kostela svatého Vavřince v Kostomlatech pod Milešovkou v časech rozkvětu místního mariánského kultu
Vít Honys
Výzdoba a vybavení interiéru kostela svatého Vavřince v Kostomlatech pod Milešovkou v časech rozkvětu místního mariánského kultu v Monumentorum Custos 2009, s. 3–18; Studie
Studie upozorňuje na hodnoty barokního vybavení interiéru původně románského kostela svatého Vavřince, později barokně rozšířeného v Kostomlatech pod Milešovkou. Zároveň sleduje vývoj zdejšího barokního poutního místa Panny Marie, které vzniklo u zdejšího léčivého pramene. Z hudebního i historického hlediska je pozoruhodný nedávný objev nástěnné malby zobrazující anděla hrajícího na chórové varhany za jižním bočním oltářem, kterou lze datovat do druhého desetiletí 18. století. Je také dokladem starší barokní přístavby původního kostela, nicméně tato starší fáze není doposud podložena pramennými materiály kromě zmíněného. Po starší přestavbě, zahájené v roce 1726, následovala záhy velkolepější barokní přestavba kostela, která jej dovedla do dnešní podoby. Fáze vybavování interiéru církevním mobiliářem v letech 1739-1745 již stála na počátku zrodu nového mariánského poutního místa, což se projevilo i v ikonologickém pojetí výzdoby hlavního oltáře, kde jeho boční sochy svatého Pavla a Jakuba spolu s adorujícími anděly směřují pozornost na kopii milostného obrazu Panny Marie Pomocnice z Pasova, který se nachází v nástavci oltáře. Kostel svatého Vavřince plnil svou roli poutního kostela i v době, kdy byla nad pramenem v roce 1750 postavena budova poutní kaple svaté Marie s mnohem méně honosným vybavením (byla zrušena v období josefínských reforem a v roce 1825 ji nahradila dosud existující menší kaple v klasicistním stylu). Stylově jednotný hlavní oltář s kazatelnou a dva menší boční oltáře svatého Kříže a Pražského Jezulátka skrývají ještě další symbolické významy. Autorem oltáře a kazatelny, které částečně připomínají vliv starší architektury polovičních ciborií nad bočními oltáři v poutním kostele v Bohosudově a také hlavního oltáře v kostele svatého Jana Křtitele v Teplicích, je dvorní truhlář Vít Smrčka žijící tehdy v Kostomlatech (zemřel roku 1745). Sochy a reliéfy na hlavním oltáři, kazatelně a také většině bočního oltáře Pražského Jezulátka zhotovila dílna Matyáše Kühnela v Duchcově. Další minimálně dva řezbáři jsou zřejmě autory zbývajících prvků figurální výzdoby vykazující již značně rustikalizovanou podobu. Proměnlivý charakter soch pocházejících z dílny Kühnela naznačuje probíhající stylovou transformaci měnící se od dynamického pojetí k umírněnějšímu až sentimentálnímu rokokovému cítění. To ilustruje charakter původní polychromie inkarnátů již renovovaných bočních soch na bočním oltáři Pražského Jezulátka.
Vývoj středověkého kostela Nejsvětější Trojice v Sulejovicích
Jaroslav Skopec – Tomáš Brož – Jan Koloc
Vývoj středověkého kostela Nejsvětější Trojice v Sulejovicích v Monumentorum Custos 2009. s. 19–32; Studie
Kostel Nejsvětější Trojice je jednolodní stavba s obdélníkovou lodí a odsazeným polygonálním presbytářem na východě. K severní straně presbytáře těsně přiléhá hranolová věž čtvercového půdorysu a sakristie v prostoru pod ní. Plochá zastřešená loď s pozoruhodnou kavernou je přístupná od západu, ačkoli původní vchod byl situován od jihu. Na východní straně je loď spojena s presbytářem širokým hrotitým obloukem triumfu. Přibližně třetinu západní strany lodi zabírá dřevěná galerie. Presbytář je završen jedním výsečí čtyřramenné hvězdicové klenby a je osvětlen čtyřmi hrotitými okenními otvory. V jeho severní stěně byl prolomen obdélný dveřní otvor s kruhovým výpustním obloukem směřujícím do sakristie. Podél její východní stěny se nachází sanktuář. Sakristie je zakončena jedním výsečí žebrové klenby s hrotitými mělkými klenbami a je osvětlena jedním oknem ze severu a jedním z východu. Patra věže mají ploché stropy. Druhé patro tvoří konstrukce příhradového rámu zvonice a na západě, severu a východě jsou provedeny pravoúhlé zvonové okenní otvory. Na rozdíl od dosavadní literatury datují autoři článku vznik kostela do období pozdní gotiky (do let 1474-1529). Sakristie byla postavena až po dokončení lodi a presbytáře. Hypoteticky lze do stejného období klást i výstavbu dvou pater věže. V této podobě existoval kostel až do požáru v roce 1788, kdy byly zničeny všechny dřevěné konstrukce, ty pak byly nahrazeny při rekonstrukci v letech 1793-1795. Gotické okno v jižní stěně lodi bylo nahrazeno dvojicí symetrických termálních oken, která lze předpokládat i v severní stěně. Stavební práce z tohoto období zahrnují pravděpodobně i výměnu hlavního vchodu z jihu na západ. Poslední významné stavební práce proběhly kolem roku 1882, kdy byla mezi věž a loď přistavěna schodišťová věžička se vstupem do věže. Loď byla osvětlena předsazenými okenními otvory.
Návrat ztracené madony (K otázce umělecké orientace Madony z Březence)
Ľubomír Turčan
Návrat ztracené madony (K otázce umělecké orientace Madony z Březence) v Monumentorum Custos 2009. s. 33–40; Materiálie
V textu je z nového úhlu pohledu zkoumána významná památka gotického sochařství – Madona z Březence, která se nachází v okrese Chomutov. V úvodní části autor přibližuje historii této sochy v druhé polovině 20. století. Památka byla bohužel převezena na Moravu a do severozápadních Čech se vrátila až koncem 20. století. Ve druhé části autor kriticky hodnotí literaturu zabývající se památkou v minulosti. Ústřední část textu je zaměřena na Madonu, která je interpretována z pohledu výtvarného umění. Na základě jejího slohového charakteru hledá autor společné rysy s obdobnými sochami v regionu a nachází paralelu zejména s Madonou z děčínského zámku. Vedle některých regionálních a národních paralel však autor identifikuje hlavní vlivy na charakter sochy v zahraničí a po podrobném srovnání je specifikuje na oblast Durynska – konkrétně na jeho centrum Erfurt. Autor srovnává Madonu z Březence s významnými středověkými díly z období kolem poloviny 14. století, která se nacházejí v kostele svatého Severa v Neuwerkkirchu. Nejvíce shodných rysů nachází autor u sochy apoštola z jižního křídla erfurtského dómu, která je datována do let 1340–1350. Toto srovnání umožnila až nová renovace monumentu provedená v roce 2009. Tato renovace významně pomohla odhalit původní řezbářské a sochařské práce na povrchu a umožnila tak toto srovnání. Na základě těchto skutečností autor datuje Madonu z Březence do 40. let 14. století.
Historie dřevěného krucifixu z Horních Habartic a proces jeho obnovy
Eva Francová
Historie dřevěného krucifixu z Horních Habartic a proces jeho obnovy v Monumentorum Custos 2009. s. 41–46; Materiálie
Článek se zabývá historií exteriérového dřevěného kříže z Horních Habartic (okr. Děčín) a zároveň popisuje proces jeho obnovy, který proběhl v roce 2009. Po popisu památky a stručné historii obce se autor věnuje historii samotného kříže. Podle archivních pramenů lze korpus Krista datovat do konce 18. století, zatímco kříž, na němž je korpus v současnosti umístěn, je výsledkem restaurování krucifixu v roce 1869. V roce 1870 byl krucifix znovu vysvěcen. Dále se autor v článku zaměřuje na proces restaurování krucifixu. Na jaře 2009 byl krucifix převzat do restaurátorského ateliéru. Vzhledem k jeho havarijnímu stavu bylo nutné vyřešit otázku umístění krucifixu po konzervátorském zásahu. Prvním řešením bylo jeho umístění do interiéru nevyužívané zděné blokové rozvodny. Povodně, které zasáhly děčínský okres v červenci 2009, však rozvodnu podemlely, a proto musela být stržena. Na místě zbourané rozvodny nechala obec postavit malou zastřešenou stavbu připomínající kapličku a kříž zde byl po konzervaci osazen. Výsledkem obnovy je tedy kompromisní řešení – krucifix, jehož stav již neumožňoval umístění v exteriéru, se nachází uvnitř a zároveň je umístěn v centru obce, je otevřen pohledům a je tak zachována jeho funkce drobné exteriérové sakrální památky.
Líčkov, zámecká zahrada
Dana Hladíková
Líčkov, zámecká zahrada v Monumentorum Custos 2009. s. 47–52; Zahrady
Historie hradu Líčkov, později přestavěného na zámek, se odvíjí patrně od 14. století. Původně gotická stavba hradu byla upravena přestavbami na zámecké sídlo ve druhé polovině 16. století, ale svého současného stavu dosáhla až přestavbou v roce 1765, kdy za Josefa Vonibalda z Ebenu došlo k realizaci výstavní rokokové brány a dostavbě dalšího křídla v předhradí pojednaného podobně jako brána, v náročné rokokové úpravě fasády. Kromě bohaté výzdoby interiérů byla pozornost Vonibaldova zaměřena i na okolí zámku, a tak vznikla pravidelná zahrada s bazénem a v návaznosti na hospodářský dvůr byla v údolí východně od zámku zřízena obora.
Zaniklý kostel Narození Panny Marie v Bystřici
Mirjam Skoumalová
Zaniklý kostel Narození Panny Marie v Bystřici v Monumentorum Custos 2009. s. 53–56; Zaniklé památky
V blízkosti Kadaně (2 km SSV směrem) se do 70. let 20. století nacházela obec Bystřice. Potkal ji osud jednoho ze 26 historických sídel chomutovského okresu, které byly ve 2. polovině 20. století zlikvidovány postupující povrchovou těžbou hnědého uhlí. Podle písemných pramenů kostel existoval už v 1. polovině 14. století, kdy se uvádí v souvislosti s odváděním tzv. papežského desátku ve výši 6 grošů jako jeden z nejchudších v kraji.
Obnova kostela sv. Šimona a Judy v Lenešicích
Jiří Bureš
Obnova kostela sv. Šimona a Judy v Lenešicích v Monumentorum Custos 2009. s. 57–60; Obnovy památek
Dne 3. července 2008 došlo k havárii a sesutí západního průčelí a věže kostela sv. Šimona a Judy v Lenešicích (okr. Louny). Během okamžiku tak nenávratně zanikla vysoce hodnotná část této původně románské stavby. Po havárii zůstalo zachováno v převážné části obvodové zdivo chrámové lodi, krov nad lodí, zcela bez poškození je zachované presbyterium.
J. J. Heinsch: Obraz Nanebevzetí Panny Marie, zpráva o restaurování obrazu z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Liběšicích
Eva Votočková
J. J. Heinsch: Obraz Nanebevzetí Panny Marie, zpráva o restaurování obrazu z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Liběšicích v Monumentorum Custos 2009. s. 61–64; Obnovy památek
V kostele Nanebevzetí Panny Marie v Liběšicích se dodnes dochovala pozoruhodná olejomalba z 80. let 17. století. Jedná se o oltářní obraz poměrně velkých rozměrů (250 x 164 cm), přičemž samotný obraz je dílem významného barokního malíře Jana Jiřího Heinsche (1647–1715), i když signován obraz není. Vzhledem k neuspokojivému stavu obrazu se vlastník, Římskokatolická farnost Liběšice, rozhodl nechat olejomalbu restaurovat a tyto práce svěřil autorce textu.
Zpráva o obnově fasád rotundy sv. Jiří a sv. Vojtěcha na hoře Říp
Miloš Solař
Zpráva o obnově fasád rotundy sv. Jiří a sv. Vojtěcha na hoře Říp v Monumentorum Custos 2009. s. 65–76; Obnovy památek
Památná hora Říp se starodávnou rotundou patří k symbolům českého národa, čemuž odpovídá prohlášení národní kulturní památkou. Hovoříme o románské rotundě, ale to, co vidíme, je výsledkem mnoha následných úprav. Nevíme o nich mnoho. Stavebně historický průzkum není zpracovaný. Zájmu badatelů se těší především spekulace o „původní“ podobě stavby ve 12. století. O dalších stovkách let až do oprav na konci 19. století nemáme zprávy. Předchozí obnova byla dokončena v roce 1974. Po více jak třiceti letech bylo nezbytné přistoupit k obnově exteriéru znovu.
Obnova zámecké budovy ve Šluknově
Jan Peer
Obnova zámecké budovy ve Šluknově v Monumentorum Custos 2009. s. 77–86; Obnovy památek
Budova zámku vznikla jako novostavba po roce 1565, kdy došlo po smrti Jiřího ze Šlejnic k rozdělení Tolštejnského panství mezi jeho syny Hugolda, Jana, Jindřicha a Arnošta. Arnošt ze Šlejnic se ujal šluknovského dílu a stal se stavebníkem zámku jako sídla správy (město Šluknov se stává centrem nového, samostatného velkostatku) i svého obydlí.
Městská památková rezervace Kadaň v roce 2009
Lenka Kotišová
Městská památková rezervace Kadaň v roce 2009 v Monumentorum Custos 2009. s. 87–96; Městské památkové rezervace
Dne 10. 5. 1978 bylo výnosem Ministerstva kultury ČSR prohlášeno historické jádro města Kadaně za památkovou rezervaci, jakožto vynikající středověký sídelní celek, kterému je nutné zabezpečit zvýšenou ochranu pro jeho mimořádné urbanistické, architektonické a umělecko-historické hodnoty. V bohaté prostorové a hmotové skladbě se uplatňují opevnění s hradem, budova radnice s charakteristickou věží, soubory církevních a městských staveb i obě, původně rovněž opevněná předměstí, která tvoří nezbytnou podnož vlastnímu jádru uvnitř hradeb.
Vesnická památková zóna Slatina
Jindřich Zajíc
Vesnická památková zóna Slatina v Monumentorum Custos 2009. s. 97–100; Vesnické památkové zóny
Obec Slatina se nachází 13 km jihozápadně od Lovosic. Statut vesnické památkové zóny (dále jen VPZ) získala Slatina 22. 9. 1995 na základě vyhlášky Ministerstva kultury České republiky č. 249/1995 Sb.
Historické plochy veřejných komunikací města Terezín
Jan Peer
Historické plochy veřejných komunikací města Terezín v Monumentorum Custos 2009. s. 101–111; Semináře, konference, akce
Po neúspěšných válkách s Pruskem v polovině 18. století bylo na nejvyšších vojenských místech habsburské říše rozhodnuto, že území v prostoru soutoku řek Ohře a Labe bude chráněno nově vybudovanou pevností prvořadého významu. Tato pevnost se měla stát součástí nové strategie zpevňující obranu severních Čech a Moravy. Již existující města jako Olomouc, Hradec Králové nebo Cheb byla přeměněna na moderní bastionové pevnosti. Dále bylo uvažováno o založení zcela nových pevností. Těmi se staly pevnosti u vesnice Ples (později Josefov) a Terezín. Obě pevnosti byly budovány podle nejnovějších zásad bastionového způsobu opevňování, které byly ve druhé polovině 18. století formulovány inženýrskou školou činnou v Mezières.
Průzkum a dokumentace drobných památek v česko-saském příhraničí
Michal Trněný
Průzkum a dokumentace drobných památek v česko-saském příhraničí v Monumentorum Custos 2009. s. 112–114; Semináře, konference, akce
Projekt „Průzkum a dokumentace malých památek v česko-saském příhraničí“ je součástí „Programu Cíl 3/Ziel 3 na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2007–2013“. Projekt probíhá od roku 2009 do roku 2012 a na české straně se na něm podílí Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Collegium Bohemicum o.p.s., na saské straně Technische Universität Bergakademie Freiberg.