Monumentorum Custos 2021 (2)

V letošním čísle nahlédneme prostřednictvím příspěvku Martina Trefného do středomořského antického světa. U dvou mramorových hlav uložených v Podřipském muzeu v Roudnici nad Labem proběhl podrobný průzkum a interpretace. Novou interpretací dávného dědictví se zabývá rovněž Antonín Kadlec v podobě středověkých nástěnných maleb v kostele sv. Máří Magdaleny v Zubrnicích.

Původně středověkým kostelem sv. Šimona a Judy v Mojžíři a jeho majiteli, kteří měli zásadní vliv na jeho pozdějších přestavbách, se v podrobné stavebně-historické studii věnuje Tomáš Brož a kolegové. Do slavné minulosti a vývoje chmelařství na Žatecku nás zavede Lucie Radová a Václav Zeman na příkladu peruckého velkostatku.

63 stran

Obsah

Kostel sv. Šimona a Judy v Mojžíři

Tomáš Brož – Jaroslav Skopec – Vojtěch Vaněk – Václav Zeman

Kostel sv. Šimona a Judy v Mojžíři v Monumentorum Custos 2021, s. 5–22; Studie

Obec Mojžíř patří k nejstarším obcím v okolí Ústí nad Labem. Existence osady na jižním svahu levého břehu Labe se předpokládá již před polovinou 12. století. Nejstarší doklady dokládající existenci fary a kostela v této vsi lze nalézt v registrech papežských desátků z druhé poloviny 14. století. Výstavbu mojžířského kostela je třeba vnímat v kontextu rozsáhlých stavebních a donátorských aktivit Rudolfa III. z Bünau, které kromě výstavby kostelů zahrnovaly také rozšíření saského rodového hradu Weesensteinů nebo výstavbu rodinné hrobky v kostele v Burkhardswalde. Pobělohorské stavební úpravy kostela v Mojžíři souvisely především se změnami v církevní správě. Zřízení lokality farnosti Žežice v roce 1787 si vyžádalo nejen výstavbu obytného domu pro duchovního, ale také konstrukci kostela v Mojžíři. Plánovanému povýšení na samostatnou farnost, k němuž došlo v roce 1851, předcházely velké stavební úpravy provedené v roce 1846. Konstrukce nové lodi a interiéru presbytáře zničila většinu architektonických a uměleckých prvků typických pro saskou renesanci. Přes všechny tyto úpravy kostel svatého Šimona a Judy nepochybně patří do skupiny renesančních kostelů.

Sušárny chmele v kontextu racionalizace chmelařství na peruckém velkostatku na přelomu 19. a 20. století

Václav Zeman – Lucie Radová

Sušárny chmele v kontextu racionalizace chmelařství na peruckém velkostatku na přelomu 19. a 20. století v Monumentorum Custos 2021, s. 23–30; Studie

Obce Peruc, Panenský Týnec a Žerotín leží na samém okraji Žatecké chmelařské oblasti, kde nejsou ideální podmínky pro pěstování chmele. Tomu odpovídaly i výsledky průzkumu provedeného v rámci projektu "Dokumentace historických objektů sloužících ke zpracování chmele" (číslo projektu: DG16P02B021), při kterém byl identifikován pouze jeden objekt v Peruci a jeden v Panenském Týnci, u kterých předpokládáme jejich souvislost s historickým sušením a zpracováním chmele. Nicméně i díky dochovaným archivním pramenům můžeme prokázat překotný růst chmelařských staveb v této okrajové chmelařské lokalitě v době největšího chmelařského boomu od 80. let 19. století do první dekády 20. století, a to i přesto, že se žádná ze sušáren, o nichž tyto prameny pojednávají, nedochovala do současnosti.

Dvě mramorové hlavy z antické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, uložené v Podřipském muzeu v Roudnici nad Labem

Martin Trefný

Dvě mramorové hlavy z antické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, uložené v Podřipském muzeu v Roudnici nad Labem v Monumentorum Custos 2021, s. 31–48; Studie

Předkládaný příspěvek se zaměřuje na typologické a chronologické zhodnocení dvou mramorových hlavic ze starobylé sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, dlouhodobě uložených a vystavených v Podřipském muzeu v Roudnici nad Labem. Moderní výzkum antického sochařství se v žádném případě nezaměřuje pouze na typologické zařazení a z něj vyplývající chronologické zařazení. Naopak, interdisciplinární přístup v současné době umožňuje i exploraci jevu, který s antickou plastikou není běžně spojován, a to přítomnosti polychromie na povrchu obou plastik. Příspěvek se rovněž zaměřuje na metodu použitou při trasovacím průzkumu povrchu, která může přinést nové poznatky o použitých sochařských nástrojích či technologii, která byla použita při procesu vzniku obou soch.

Středověké nástěnné malby v kostele sv. Máří Magdalény v Zubrnicích

Antonín Kadlec

Středověké nástěnné malby v kostele sv. Máří Magdalény v Zubrnicích v Monumentorum Custos 2021, s. 49–58; Materiálie

Článek se zabývá středověkými nástěnnými malbami v kostele svaté Máří Magdalény v Zubrnicích. Malby objevené v 70. letech 20. století jsou dodnes vnímány jako fragmentární a v interiéru kostela bez náležité interpretace působí dodnes jako pouhá připomínka středověké výzdoby kostela, který byl v 17. století barokně upraven. Přestože se jedná o mimořádně poškozené malby, bylo možné v minulosti interpretovat alespoň část ikonografie velkoryse pojaté interiérové výzdoby středověkého kostela, a to zejména v lodi kostela, zatímco stopy maleb v presbytáři zůstávají vzhledem ke své ikonografické kondici dosud neinterpretovány. Nově jsou identifikovány motivy Kristova vjezdu do Jeruzaléma, ústí Leviatana a Panny Marie Ochranitelky. Práce bez ambicí na komplexní ikonologickou interpretaci nově identifikovaných motivů především srovnává fragmenty zuberských maleb s příbuznými ikonografickými motivy existujícími v Čechách a pokouší se je přibližně datovat.

Jakub Pátek a kol. Zahořany

Tomáš Vokurka

Jakub Pátek a kol. Zahořany v Monumentorum Custos 2021, s. 59; Semináře, konference, akce

Předkládaná kolektivní monografie vzešla z grantového projektu zaměřeného na výzkum a prezentaci kulturního dě­dictví Českého středohoří. Upření pozornosti právě na Zaho­řany lze hodnotit velmi pozitivně, neboť na příběhu této zdán­livě obyčejné obce lze konkretizovat celou řadu historických témat. Příspěvky autorského kolektivu soustředěného kolem Filozofické fakulty UJEP jsou rozděleny do dvou nestejně roz­sáhlých částí – Cesta časem a Cesta prostorem.

Jiří Bureš – Marta Pavlíková, Tatíčku vrať se k nám! 2

Antonín Kadlec

Jiří Bureš – Marta Pavlíková, Tatíčku vrať se k nám! 2 v Monumentorum Custos 2021, s. 60; Semináře, konference, akce

V pořadí druhým pomyslným kamenem do mozaiky po­znání severočeské pomníkové kultury velké války je obsáhlá publikace Jiřího Bureše a Marty Pavlíkové, pracovníků ús­teckého pracoviště Národního památkového ústavu. Kniha je druhým dílem ediční řady nesoucí název Tatíčku, vrať se k nám, která dokumentuje historii pomníků velké války na území Ústeckého kraje. Publikace se zabývá pomníky v okre­sech Chomutov, Most a Teplice.