Společným jmenovatelem předložených příspěvků letošního čísla je dlouhodobý vědecký zájem jejich autorů. Takřka zapomenutý barokní zámek, původně renesanční tvrz, v Krásném Lese na vrcholcích Krušných hor nově objevuje Jan Kilián ve svém příspěvku zaměřeném na vývoj a proměny budovy v závislosti na jejích majitelích. Vždyť právě objekt je zrcadlem svého vlastníka.
Sebeprezentaci své osoby i rodu nepochybně vtiskl i Jan Ilburk z Vřesovic do hradu Doubravské hory u Teplic. Jan Boukal čtenáře seznámí s nejstaršími písemnými zmínkami o této pevnosti, která se stala jedním z pilířů moci rodu Vřesovců z Vřesovic. Lidská paměť je krátká, a proto je potřebné vytvářet místa k předávání životních osudů. K tomu sloužily a slouží pomníky, kterými se zabývají Jiří Bureš a Marta Pavlíková na stránkách svého příspěvku. Tentokrát čtenáře zavedou za pomníky českých Němců na Chomutovsko, Mostecko a Teplicko. Kolektivní paměť ale rozvíjejí také drobné památky, které dotvářejí charakter místa. Jan Leibl a Martin Zubík opět rozšířili katalog výsledků lidových aktivit, tentokrát v osadách spadajících pod obec Povrly.
71 stran
Obsah
Zámek Krásný Les – majitelé a stavitelé
Jan Kilián
Zámek Krásný Les – majitelé a stavitelé v Monumentorum Custos 2020, s. 5–22; Studie
Zámek v Krásném Lese je barokní stavba, snad postavená na pozůstatcích pozdně gotické rychty a jistě renesanční tvrze nebo menšího zámku, který byl původně postaven a vlastněn saskými rytíři ze Sebottendorfu ve druhé polovině 16. století. Po pobělohorských konfiskacích koupil drobný statek Krásný Les císařský důstojník Ferdinand Kurfiřt a poté jej díky sňatku s vdovou po Kurfiřtovi získal Mikuláš ze Schönfeldu a jeho potomci. Ten byl významným důstojníkem císařské armády a nejvyšším českým mincmistrem. Na počátku 18. století získal sňatkem zámek Krásný Les také František Ignác Vratislav z Mitrovic a tento majitel proměnil starší objekt v jednoduchý barokní zámek. Změnil také výtvarnou koncepci hlavního vchodu, nad který nechal umístit ozdobnou kartuši se svým erbem a erbem své manželky. Mitrovicové, kteří v blízkosti zámku vybudovali také špitál a rozsáhlé hospodářské zázemí (zejména pivovar), zde vládli až do konce 18. století. Na počátku 19. století získal zámek sňatkem Josef von Hackelberg-Landau, poté se majitelé často střídali, a ne všichni patřili ke šlechtickému rodu. Nejstarší známý inventář zámku s popisem jednotlivých místností pochází z konce 60. let 19. století. V té době již nesloužil jako rezidence. V roce 1892 se majitelem stal hrabě Friedrich von Westphalen, jehož potomek Otto (Ottokar) prodal Krásný Les Antonínu Bullemu, majiteli textilní továrny, od kterého zámek v roce 1931 koupilo město Ústí nad Labem. Velmi pohnutá historie se zde psala zejména za druhé světové války, kdy zámek sloužil také jako zajatecký tábor, ale zejména v letech 1941-45 jako pracovní tábor pro starší židovské obyvatelstvo Ústí nad Labem. I přes relativně volný režim dozoru zde zahynulo několik desítek osob. Po válce zámek využíval státní statek, který zde zahájil proces masivní devastace, který pokračoval i po roce 1989. Od léta 2017 má zámek nové majitele a postupně se rekonstruuje a mění na historickou expozici přístupnou veřejnosti.
Železní rytíři a bludné balvany – pomníky českých Němců na Chomutovsku, Mostecku a Teplicku
Jiří Bureš – Marta Pavlíková
Železní rytíři a bludné balvany – pomníky českých Němců na Chomutovsku, Mostecku a Teplicku v Monumentorum Custos 2020, s. 23–36; Studie
Specifickou podskupinou památníků Velké války jsou památníky postavené v meziválečném období českými Němci. Vykazují znaky a symboliku odlišnou od českých pomníků, resp. pomníků československého původu. Vývoj české a německé vzpomínkové kultury týkající se Velké války vykazoval rozdíly již v průběhu války, např. rozšířený specifický německý fenomén dřevěných objektů (sochy, štíty), bodáků (Kriegsnagelungen) nebo fenomén budování hájů hrdinů (Ehrenhein, Heldenhain, Eichenhain). Jedním z nejrozšířenějších typů jednoduchých válečných památníků oblíbených v prostředí českých Němců je tzv. bludný balvan (Findling) tvořený přírodní stélou doplněnou nápisovou deskou. Základními symboly na pomnících českých Němců byly varianty Crosse Pattée (německy Tanzenkreuz), ocelové přilby (se dvěma vztyčenými rohy), dubové listy nebo symboly hrdinství zastoupené vedle vavřínu motivem letícího orla nebo lva. Na tvorbě pomníků se podíleli i přední umělci z řad českých Němců – Johann Adolf Mayerl, Johannes Watzal, Wilhelm Weiss a Hermann Zettlitzer. Po roce 1945 byla velká část pomníků českých Němců postižena zánikem nebo radikálními úpravami. Na sledovaném území okresů Chomutov, Most a Teplice bylo zjištěno 171 památek postavených českými Němci (z celkového počtu 223 objektů), z nichž více než polovina byla zničena.
Jan Ilburk z Vřesovic a počátky hradu Doubrovská hora ve světle písemných pramenů
Jan Boukal
Jan Ilburk z Vřesovic a počátky hradu Doubrovská hora ve světle písemných pramenů v Monumentorum Custos 2020, s. 37–46; Materiálie
Jan Ilburk z Vřesovic je jedním z mála českých šlechticů, které lze spolehlivě považovat za stavitele konkrétního hradu, kterým byla Doubravská hora u Teplic. Jan Ilburk pocházel z rodu Vřesovců a byl vnukem husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic. Ilburk byl ve službách královny Johany jako hejtman Teplic a zůstal jím i po její smrti. Svými zásluhami si od krále Vladislava vysloužil nejen povolení ke stavbě hradu na Doubravské hoře, ale také povýšení své vsi Strupčice na město. Jan Ilburk není v souvislosti se založením tohoto hradu často zmiňován, ale lze říci, že jeho stavba položila základ rodové moci, a to Vřesovců, pro které se nový hrad stal domovem a místem, k němuž se hlásili i po jeho ztrátě. Navzdory starším výzkumům se nyní ukazuje, že celý vnitřní hrad s bateriovými věžemi není stavebním počinem Jana Ilburka, nicméně do jeho doby spadá alespoň palácová stavba hradu, postupně znehodnocovaná pozdějšími přestavbami. Stavba hradu byla pravděpodobně dílem neznámého míšeňského stavebního mistra.
Drobné památky osad Lužec, Mašovice, Maškovice (obec Povrly, okr. Ústí nad Labem)
Jan Leibl – Martin Zubík
Drobné památky osad Lužec, Mašovice, Maškovice (obec Povrly, okr. Ústí nad Labem) v Monumentorum Custos 2020, s. 47–66; Materiálie
Volný seriál dokumentující drobné památky a zajímavosti v obcích okresu Ústí nad Labem pokračuje tímto článkem a seznamuje čtenáře se třemi sídly ve správě obce Povrly: Lužec u Petrova Mlýna, Mašovice pod Vysokým Kamenem a Maškovice. Předkládaný text je podle již ustáleného zvyku katalogem všech drobných památek v individuálních obcích, které byly nalezeny mezi dostupnými mapovými podklady a často byly doloženy archivním výzkumem. O Všechny zkoumané památky a také jejich obce byly velmi výrazně ovlivněny situací po druhé světové válce, především odsunem původního německého obyvatelstva. Nedůsledné osídlení a celková devastace starších místních hodnot, včetně vandalského ničení všeho, co bývalo německé, vedly ke zničení velké části památek. Tak zanikla nejen většina popsaných drobných památek, ale na pokraji existence se ocitly i jednotlivé místní části, které se dodnes dochovaly buď ve značně redukované podobě (Mašovice, Lužec), nebo ve zcela nové podobě (Maškovice).
Jiří Bureš – Marta Pavlíková, Tatíčku vrať se k nám! 1
Lucie Radová
Jiří Bureš – Marta Pavlíková, Tatíčku vrať se k nám! 1 v Monumentorum Custos 2020, s. 67; Semináře, konference, akce
Nedávné sté výročí velké války 1914–1918 přineslo zvýšenou vlnu zájmu o památky a vzpomínkovou kulturu s touto válkou spojenou. Severočeským vkladem k poznání historie dlouho opomíjených prvoválečných pomníků je i publikace autorů Jiřího Bureše a Marty Pavlíkové Tatíčku, vrať se k nám! s podtitulem Pomníky velké války na Lounsku. Jedná se o první díl velkoryse zamýšlené ediční řady, která si klade za cíl dokumentaci fondu pomníků velké války na území Ústeckého kraje.