Společným tématem všech příspěvků tohoto čísla je ochrana památek a jejich interpretace v historickém kontextu. Na příkladu výstavby pavilonu pro Reinerovu fresku v Duchcově uvidíme, jakým způsobem bylo přemýšleno o ochraně našeho dědictví v minulosti, zatímco v příspěvku o Hadích lázních v Teplicích nahlédneme do moderního přístupu k samotnému poznání stavebního vývoje kulturních památek.
Co nám mohou o objektech prozradit archivní prameny, se dozvíme v příspěvku o kostele sv. Šimona a Judy v Lipové na Šluknovsku. Důkaz, že i samotná památka může být pramenem, poskytuje studie zaměřená na restaurování varhan v kostele Nejsvětější Trojice v Ostrově nad Ohří, stejně jako text o autorství náhrobníku Václava Hasištejnského z Lobkovic.
106 stran
Obsah
K otázce autorství náhrobníku Václava Hasištejnského z Lobkovic
Petr Hrubý
K otázce autorství náhrobníku Václava Hasištejnského z Lobkovic v Monumentorum Custos 2019, s. 5–18; Studie
Studie se podrobně zabývá problematikou autorství náhrobníku Václava Hasištejnského z Lobkovic († 1520), který byl pohřben ve františkánském klášteře Čtrnácti sv. Pomocníků v Kadani. Úvod studie je věnována životopisným údajům k osobě Václava Hasištejnského z Lobkovic, rozvedeno je jeho rodinné a majetkové zázemí. Tato část studie je zakončena rozborem dochovaného kšaftu Václava Hasištejnského a okolnostmi jeho vlastního pohřbu, a to odkazem na antropologický průzkum ostatků zemřelého. Druhá část studie se zabývá formálním rozborem a popisem dochovaného náhrobníku Václava Hasištejnského, který byl zhotoven z krušnohorského mramoru. Samostatná část je věnována okolnostem vzniku náhrobníku, o němž bylo prokázáno, že vznikl ještě za života zemřelého, tj. před rokem 1520. Poslední část studie je věnována problematice vlastního autorství. Na základě podrobného rozboru je prokázáno, že autorem náhrobníku byla dílna saského kameníka Ulricha Creutze, který prokazatelně v Kadani působil. Toto tvrzení se opírá o podrobný rozbor dochovaných děl dílny Ulricha Creutze a historické okolnosti, které vznik díla doprovázely. Prokázání autorství dílny Ulricha Creutze zároveň rozšiřuje počet známých děl tohoto saského kameníka a sochaře.
Hadí lázně, klenot klasicistní lázeňské architektury Teplic
Eliška Nová – Miroslav Nový
Hadí lázně, klenot klasicistní lázeňské architektury Teplic v Monumentorum Custos 2019, s. 19–36; Studie
Teplice v severozápadních Čechách patří k nejznámějším a nejstarším lázeňským městům v České republice. Jedním z velmi cenných dokladů lázeňské stavební kultury ve městě je bez všech pochyb klasicistní budova Hadích lázní čp. 1118. Podobu Hadím lázním, jak je známe dodnes, vtiskla velkorysá přestavba realizovaná v letech 1838-1839. Plány vypracoval vrchnostenský stavební inženýr Herrmann v roce 1836. Ve schvalovacím řízení však vrchní stavební ředitelství navrhlo plány vlastní, jejichž autorem byl inženýr Adalbert Zopp. Navrhl elegantní klasicistní budovu, která podstatně rozšiřovala starší stavbu, kterou do sebe měla pojmout. Dochované klasicistní úpravy ze sklonku třicátých let 19. století jsou dodnes na stavbě čitelné. Výjimkou je pouze zadní trakt středního křídla, který prošel razantní adaptací na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Stavba doznala určitých změn ještě v průběhu 19. století, z nichž nejvýraznější byla přístavba kuchyně s bytem v patře při zadním traktu levého křídla v roce 1898. Od 90. let 20. století je stavba bez využití a postupně chátrá.
Kostel sv. Šimona a Judy v Lipové na Šluknovsku v období novověku ve světle archivních pramenů
Václav Zeman
Kostel sv. Šimona a Judy v Lipové na Šluknovsku v období novověku ve světle archivních pramenů v Monumentorum Custos 2019, s. 37–52; Materiálie
Studie na základě písemných pramenů představuje stavební vývoj původně středověkého kostela v období od konce 17. století do roku 1945. Pozornost soustředí zejména na barokní přestavbu z konce 17. století a následné úpravy, které se uskutečnily především v první polovině 19. století (mj. poměrně časný příklad gotického revivalu ve 30. letech ve venkovském prostředí). Doposud nepublikované informace doplní řada ikonografického materiálu včetně stavebních plánů z 90. let 17. století. Studie je realizována jako výstup projektu NAKI II, DG18P02OVV042: Proměna středověkého venkovského kostela jako symbolu duchovní tradice a lokální identity.
Restaurování varhan kostela Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Ohří
Vít Honys
Restaurování varhan kostela Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Ohří v Monumentorum Custos 2019, s. 53–60; Materiálie
V letech 2014–2019 proběhlo celkové restaurování varhan kostela Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Ohří. Nástroj postavený Ferdinandem Müllerem z Nepomyšle v letech 1795–1797 je největším a nejvýznamnějším dochovaným nástrojem této varhanářské dílny i přes dílčí úpravy a rozšíření hlavní části a pedálu provedené v průběhu 2. poloviny 19. století. Na základě provedených průzkumů a zjištění učiněných při demontáži byl nástroj restaurován do stavu z roku 1836. V průběhu restaurování bylo vedle kvalitního řemeslného provedení původní substance a kovových píšťal možno konstatovat na jádrech nejhlubších píšťal hlavního stroje přítomnost nálitků, zkvalitňujících jejich zvukové vlastnosti. Tato skutečnost přispívá k podpoře již dříve vyslovené hypotézy o ovlivnění varhanářské činnosti Ferdinanda Müllera z Nepomyšle loketskou dílnou varhanáře Ignáce Schmidta, posledního pokračovatele loketské varhanářské tradice.
Daň za modernitu: okolnosti kolaudace a zpřístupnění pavilonu pro Reinerovu fresku v zámecké zahradě v Duchcově v letech 1982–1983
Marian Hochel
Daň za modernitu: okolnosti kolaudace a zpřístupnění pavilonu pro Reinerovu fresku v zámecké zahradě v Duchcově v letech 1982–1983 v Monumentorum Custos 2019, s. 61–78; Materiálie
Pavilon pro Reinerovu fresku v zámecké zahradě v Duchcově tvoří z památkového hlediska strukturovaný celek. Barokní freska byla vytvořena v roce 1728 renomovaným mistrem Václavem Vavřincem Reinerem na objednávku hraběte Jana Josefa z Valdštejna a v roce 1956 byla sejmuta z kupole zrušeného špitálního kostela, aby mohla být na počátku 80. let minulého století transferována na sekundárně zhotovenou kupoli novostavby pavilonu, navrženého architektem Janem Sokolem. V kolektivním vědomí zůstává toto dílo ukotveno „v půli své pouti“ mezi tradicí a modernitou. Výzkum archivních pramenů dokumentujících okolnosti jeho kolaudace a otevření pro veřejnost v letech 1982–1983 rozkrývá diskusi i limity tohoto zpřístupnění a zhodnocuje vztah barokní památky transferované v moderní architektuře k příslušnému místu paměti v kolektivní paměti regionu. Symbióza „starého v novém“ byla sice v tomto rozsahu v dobovém měřítku socialistické péče o památky unikátním počinem, jak však již brzy ukázal čas, nenaplnila zcela cíle, jež jí byly vytyčeny. Kolaudací nedokončeného pavilonu byla odvedena „daň za modernitu“, se kterou se v počátcích projektu zřejmě nepočítalo. Stala se tak symbolem poválečné státní kulturní politiky a přístupu k památkovému fondu v socialistickém Československu, a to zejména v regionu ještě donedávna definovaném protežovanou exploatací a ekonomickou výnosností „plošné průmyslové zóny“ severozápadních Čech.
Drobné památky obce Mírkov a osady Blansko
Jan Leibl – Martin Zubík
Drobné památky obce Mírkov a osady Blansko v Monumentorum Custos 2019, s. 79–96; Materiálie
Článek je sestaven jako zejména katalog všech drobných památek na území Mírkova a blízkého Blanska, předkládá jejich dějiny a přidává odborný vyčerpávající popis. Text je výsledkem důkladného archivního a terénního výzkumu. Po krátkém úvodu o dějinách obce následuje samotný katalog, který je řazen podle typů památek, a posléze chronologicky. Obecně lze shrnout, že umělecká hodnota dochovaných drobných památek ve zkoumaných obcích není velká, jejich hodnota tkví hlavně vedle řemeslného zpracování v duchovní a historické rovině. Řada popisovaných drobných památek, zejména křížů, se dodnes nedochovala. Z našeho pohledu je jakékoli ničení podobných prvků krajiny nenahraditelnou ztrátou, která přisypává sůl do četných ran tohoto regionu. Ochrana a dokumentace těchto drobných památek jakožto němých svědků historických událostí přispívá k obnovení identifikace s regionem severních Čech.
Skenování lebky Magdaleny Fictumové z Kolovrat
Tereza Šťastná
Skenování lebky Magdaleny Fictumové z Kolovrat v Monumentorum Custos 2019, s. 97–98; Semináře, konference, akce
V prvních měsících roku 2020 mělo Centrum pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví možnost pracovat na tvorbě 3D modelu lebky Magdaleny Fictumové z Kolovrat.
Dřevo pro Kalich – Pramen 2019
Kamil Podroužek
Dřevo pro Kalich – Pramen 2019 v Monumentorum Custos 2019, s. 99–100; Semináře, konference, akce
Dům Kalich, původně nazývaný Dům pod bání, stojí na Mírovém náměstí v Litoměřicích a na své střeše nese neobvyklou vyhlídku – dřevěnou věž s bání ve tvaru kalichu.
Ante et post Velvet – Památky ve svobodné společnosti (výstava)
Martin Zubík – Lukáš Sláma – Markéta Poláková-Jirmanová
Ante et post Velvet – Památky ve svobodné společnosti (výstava) v Monumentorum Custos 2019, s. 101–102; Semináře, konference, akce
Třicet let od sametové revoluce roku 1989 mapovala výstava pod názvem Ante et post velvet, kterou připravili pracovníci Národního památkového ústavu územního odborného pracoviště v Ústí nad Labem ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.