Právě jste se dostali k nově založenému časopisu zaměřenému na problematiku památek a památkovépéče v severozápadních Čechách. Takto orientované odborné periodikum na rozdíl od jiných regionův této oblasti dosud chybělo. Ač se historicky či vlastivědně orientové časopisy památkové problematikymnohdy dotýkají, přesto je jejich náplň a poslání odlišné od záměru, s nímž je spojenkoncept tohoto nového periodika.
„Monumentorum Custos“ znamená „památkář“, jinak strážce či ochránce památek. Právě tétoprofesi má časopis sloužit především. Měl by se stát pravidelným fórem pro seznamování s nověobjevenými památkovými hodnotami, prezentaci výsledků odborné a výzkumné práce, referencío ukončených či probíhajících obnovách památek, prezentací kvalitních památkových obnov, a tojak v případě rehabilitace stavebních památek, tak i v případě restaurování památek výtvarnéhoumění. Záměrem není ukazovat jen „úspěchy památkové péče“, ale ukazovat i problematické činevhodné přístupy k památkám. Pozitivní i negativní příklady by měly hrát roli metodických ukázek,které mohou přispět k jednoznačnému cíli – realizovat veškeré zásahy na památkách tak, abybyly v splněny všechny nároky na záchranu a uchování památkových hodnot.
62 stran
Obsah
K otazníkům nad křemýžskými varhanami
Vít Honys
K otazníkům nad křemýžskými varhanami v Monumentorum Custos 2008, s. 3–10; Studie
V letech 2003–2006 byla s podporou VZ 51/204 provedena podrobná dokumentace varhan v kostele sv. Petra a Pavla v Křemýži. Tyto varhany byly do nedávné doby považovány za nejstarší v okrese Teplice s ohledem na archaické provedení prospektu a skříně. Nástroj byl původně postaven neznámým varhanářem v roce 1698 pro děkanský kostel svatého Jana Křtitele v Teplicích. V roce 1702 jej rozšířil varhanář Tobiáš Franz Fleck z České Kamenice, který jej doplnil o další manuál. Když byly v roce 1864 varhany nahrazeny novými, koupil starý nástroj hudbymilovný majitel křemežského panství Adolf Ledebour pro kostel v Kremži, kde jej instaloval varhanář Franz Müller. V roce 1885 jej částečně zrekonstruoval jeho syn Stefan, který se zde usadil již dříve. Během první světové války byly zrekvírované plechové přední píšťaly z vyhlídkových věží nahrazeny zinkovými. Poslední doložená oprava nástroje pochází z roku 1939. V současné době je částečně funkční nástroj využíván jen velmi zřídka.
Sakrální vitraje Teplicka
Jiří Bureš
Sakrální vitraje Teplicka v Monumentorum Custos 2008, s. 11–20; Studie
Značnou část fondu vitráží v České republice tvoří novodobé vitráže z 19. a 20. století. Jejich důkladná evidence však dosud nebyla provedena a hodnoty tohoto fondu byly od dob Maxe Dvořáka opomíjeny. Vitráže jsou odborníky téměř zcela marginalizovány. V okrese Teplice bylo identifikováno celkem 96 fyzicky dochovaných sakrálních vitráží a dalších 19 zaniklých vitráží bylo nalezeno v rámci archivního výzkumu. V současné době je 52 vitráží v poměrně špatném technickém stavu. Zkoumaná sbírka obsahuje cennou pro¬dukci renomovaných ateliérů včetně projektů F. X. Zettlera a C. Geylinga. Ty vznikly jako zakázka pro majitele teplického panství, rodinu Clary- Aldrigen. Soubor vitráží v kapli kostela Povýšení svatého Kříže v Teplicích vznikl v letech 1857-1891 a jeho část patří k nejstarším sakrálním vitrážím z 19. století u nás. Další produkce v okrese je však častěji zastoupena méně kvalitními díly ateliérů C. L. Turckeś a R. Schleinś, která mají téměř sériový a opakující se charakter. Styl uznávaných vitráží je převážně historizující a eklektický, část vitráží je secesní. Vitráže byly zkoumány z hlediska ikonografie, epigrafiky, heraldiky a základních prosopografických dárců.
Černá kuchyně v patře domu čp. 80 v Litoměřicích
Kamil Podroužek
Černá kuchyně v patře domu čp. 80 v Litoměřicích v Monumentorum Custos 2008, s. 21–26; Materiálie
Zásadní informace o podobě a vývoji historických staveb lze získat ve chvílích jejich stavebních úprav. Ty na čas poodhalí skryté konstrukce, materiálovou skladbu, změny dispozice, technologie stavby. S dokončením úprav tyto informace opět mizí, nebo dokonce nenávratně zanikají. Jejich zachycení a vyhodnocení je nutným předpokladem zpřesňování obrazu stavební kultury minulých generací. Článek mapuje někdejší černou kuchyni v patře domu čp. 80 v Litoměřicích, která byla odkryta při rekonstrukci v roce 2008.
Skalní mlýn Štampach
Jan Frundl
Skalní mlýn Štampach v Monumentorum Custos 2008, s. 27–32; Materiálie
Objekt zvaný mlýn Štampach se nalézá na severu mělnického okresu v katastrálním území obce Střemy. Jedná se o jeden z bývalých vodních mlýnů, které pracovaly na středním toku říčky Pšovky prokazatelně od počátku 18. století až do jeho úředního zrušení v období druhé světové války. Ve vzdálenosti několika set metrů od budovy mlýna se nalézá objekt vysekaný v pískovcovém podloží, jenž je v ústní tradici i literatuře označován jako Skalní mlýn Štampach. Vnímán je jako relikt mlýna, který časově předcházel mlýn stávající. Tento článek je pokusem o interpretaci jeho bývalé funkce.
Historická zahrada jako delikatesa…
Dana Hladíková
Historická zahrada jako delikatesa… v Monumentorum Custos 2008, s. 33–34; Zahrady
Zahrada, a to nejen historická je v lidském životě vlastně delikatesou, jakýmsi nadstandardem, který pro svou existenci vyžaduje poměrně velké úsilí. Z pohledu současné problematiky památkové ochrany historických zahrad, parků, ale i kulturní krajiny obecně je i na počátku třetího tisíciletí nutno konstatovat, že se neustále potýká s několika problémovými okruhy, na které upozorňuje tento článek.
Areál zámku čp. 1 v Ahníkově, okres Chomutov
Mirjam Skoumalová
Areál zámku čp. 1 v Ahníkově, okres Chomutov v Monumentorum Custos 2008, s. 35–37; Zaniklé památky
Ahníkov si zvolil za své hlavní sídlo Linhart st. ze Štampachu, který panství koupil v roce 1578 od Bohuslava Felixe Hasištejnského z Lobkovic. Linhart st. zřejmě nejprve přestavoval starší objekt, pozdější nižší obytné křídlo na pravé straně zámecké budovy. Hlavní renesanční výstavba se uskutečnila až za syna Linharta ml. Zámek měl původně velkorysé založení, nemohl však být podle plánů dostavěn, protože po porážce stavovského povstání byl Linhartu ml. majetek zabaven.
Obnova zámeckého areálu v Libouchci
Petr Hrubý
Obnova zámeckého areálu v Libouchci v Monumentorum Custos 2008, s. 39–40; Obnovy památek
K nejvýznamnějším památkovým obnovám na území Ústeckého kraje patří v současné době dlouhodobá obnova zámeckého areálu v Libouchci, okr. Ústí nad Labem. Vzhledem k mimořádnosti této stavební obnovy je na místě alespoň ve stručném nástinu přiblížit problematiku této akce.
Restaurování bočního oltáře Pražského Jezulátka z kostela sv. Vavřince v Kostomlatech
Vít Honys
Restaurování bočního oltáře Pražského Jezulátka z kostela sv. Vavřince v Kostomlatech v Monumentorum Custos 2008, s. 41–42; Obnovy památek
Závěrem léta roku 2003 se vlivem působení aktivního červotoče zřítila poloplastika Boha Otce ve svatozáři z vrcholu nástavce bočního oltáře Pražského Jezulátka v kostele sv. Vavřince v Kostomlatech, naštěstí bez vážnějších destruktivních následků. Vzniklý havarijní stav vyvolal potřebu řešení vzniklé situace restaurátorským zásahem, kterou umožnilo až poskytnutí finančního příspěvku z Programu restaurování movitých kulturních památek Ministerstva kultury ČR v letech 2006–2008.
Městská památková rezervace Žatec
Lucie Radová
Městská památková rezervace Žatec v Monumentorum Custos 2008, s. 43–46; Městské památkové rezervace
Žatec je jednou z prvních památkových rezervací v republice. Historické jádro, téměř ideálně kopírující zástavbu vně hradeb, bylo díky iniciativě zdejší samosprávy rezervací prohlášeno již v roce 1961. V 80. letech 20. století následovalo v jeho bezprostředním okolí vymezení ochranného pásma. V roce 2003 pak bylo průmyslovou památkovou zónou prohlášeno území navazující na historické centrum. Každá z těchto částí města je specifická a odlišná, jak urbanistickou strukturou, tak i typem zástavby. Přesto spolu vytváří jedinečný celek.
Městská památková rezervace Litoměřice
Lucie Radová
Městská památková rezervace Litoměřice v Monumentorum Custos 2008, s. 47–48; Městské památkové rezervace
Městská památková rezervace v Litoměřicích byla zřízena v roce 1978 a rozsahem území patří k největším na území Ústeckého kraje. Na rozdíl od památkové rezervace v Žatci zde většina objektů prošla ve 2. polovině 20. století velkými, náročnými a z dnešního pohledu památkářsky problematickými rekonstrukcemi. Na památkovém fondu v současnosti probíhají spíše udržovací práce týkající se obnovy fasádních nátěrů, výměn krytiny a oken. Na velmi nízké úrovni je zde kvalita historického uličního interiéru. Problémem je přístup majitelů k obnově fasád, kdy se ve velmi výjimečných případech daří rekonstruovat jejich původní podobu.
Městská památková rezervace Úštěk
Stanislav Flesar
Městská památková rezervace Úštěk v Monumentorum Custos 2008, s. 49–50; Městské památkové rezervace
Město Úštěk vzniklo na pískovcovém ostrohu, přirozeném sídlištním útvaru rozličných kultur, pravděpodobně již ve 13. století. Město s vřetenovitým náměstím na staré obchodní cestě z Litoměřic do České Lípy a Lužice získávalo svoji stabilizovanou urbanistickou strukturu ve 14. a 15. století, tak jak ji známe dnes, tedy ohraničenou městskými hradbami. Později v průběhu 16. století se město rozšiřovalo o předměstí České, Německé a Na Podolci. Dalším rozvojem prošlo město ve 2. polovině 19. století příchodem železnice, a to mezi nádražím a městem, kde vzniká Vilová čtvrť. Město Úštěk, jako jedna z nejmenších památkových rezervací, představuje unikátní, urbanisticky kompaktně dochovaný památkový celek s řadou zajímavých staveb od pozdně gotických štítových měšťanských domů z počátku 16. století, přes městský hrad a gotické opevnění s tzv. Pikartskou věží, až po barokní kostel sv. Petra a Pavla s farou, synagogu a klasicistní měšťanské domy, obnovené po požárech v letech 1856–1859, dotvářející obě uliční fronty náměstí.
Nově budované expozice na zámku v Duchcově
Dana Průchová – Pavel Průcha
Nově budované expozice na zámku v Duchcově v Monumentorum Custos 2008, s. 51–54; Hrady a zámky
Duchcovský zámek prošel od roku 1921, kdy byl svým majitelem, Adolfem Arnoštem z Valdštejna (1868–1930) v souvislosti s pozemkovou reformou prodán Okresnímu úřadu v Duchcově, mnoha změnami svého využití. V prázdném zámku zůstala jen rodová galerie v hlavním sále, ostatní vybavení bylo převezeno do valdštejnských zámků v Doksech a Mnichově Hradišti. V období mezi světovými válkami se zámek stal sídlem správních, školských a charitativních organizací – byla zde Okresní správa politická, chudobinec a ústav pro osoby trpící plicními neduhy. Od roku 1945 do roku 1960 zde sídlil Okresní národní výbor, Městský národní výbor, působila zde zvláštní škola a lidová škola umění.
Ústi-Aussig.net
Martin Krsek
Ústi-Aussig.net v Monumentorum Custos 2008, s. 55–56; Semináře, konference, akce
Webové stránky Usti–Aussig.net jsou mezi českými weby zabývajícími se architekturou naprosto ojedinělým projektem. Podobně pojatou databází architektury konkrétního města disponuje nejblíže rakouská Vídeň.
Centrum pro digitalizaci
Kamil Podroužek
Centrum pro digitalizaci v Monumentorum Custos 2008, s. 56–57; Semináře, konference, akce
V závěru loňského roku bylo slavnostně otevřeno nove
odborné pracoviště Filozofické fakulty UJEP v Ústí n. L. Centrum pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví, svou činnost však zahájilo již v letním semestru 2008. Vedle interiérových úprav objektu ve Velké hradební 15, kde v úzké součinnosti s pracovníky děkanátu FF a některými kolegy katedry historie vznikaly tři nové učebny, laboratoř a kancelářské prostory, spočívaly přípravy především v nákupu technických prostředků k výuce.
Technické zázemí Centra pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví
Jan Peer
Technické zázemí Centra pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví v Monumentorum Custos 2008, s. 57–58; Semináře, konference, akce
Centrum dokumentace je specializované pracoviště Filozofické fakulty UJEP, které je zaměřeno na výzkum a vzdělávaní v oblasti dokumentace hmotného kulturního dědictví (architektura, drobné památky, významné pramenné artefakty aj.), včetně pořizování audiovizuálních záznamů. Ke své činnosti je vybaveno moderní záznamovou technikou, jejíž přehled zde podáváme.
Konference SHP – Jáchymov
Alžběta Kratochvílová
Konference SHP – Jáchymov v Monumentorum Custos 2008, s. 59; Semináře, konference, akce
Ve dnech 10.–13. června 2008 pořádalo Sdružení pro stavebně historický průzkum ve spolupráci s Národním technickým muzeem, Národním památkovým ústavem, u. o. p. v Lokti a Krajským muzeem Karlovarského kraje již v pořadí sedmou specializovanou konferenci, tentokrát na téma Technická infrastruktura budov a sídel. Zázemím konference bylo jáchymovské Sanatorium Dr. Běhounka.