V letošním čísle nahlédneme prostřednictvím příspěvku Martina Trefného do středomořského antického světa. U dvou mramorových hlav uložených v Podřipském muzeu v Roudnici nad Labem proběhl podrobný průzkum a interpretace. Novou interpretací dávného dědictví se zabývá rovněž Antonín Kadlec v podobě středověkých nástěnných maleb v kostele sv. Máří Magdaleny v Zubrnicích.
Původně středověkým kostelem sv. Šimona a Judy v Mojžíři a jeho majiteli, kteří měli zásadní vliv na jeho pozdějších přestavbách, se v podrobné stavebně-historické studii věnuje Tomáš Brož a kolegové. Do slavné minulosti a vývoje chmelařství na Žatecku nás zavede Lucie Radová a Václav Zeman na příkladu peruckého velkostatku.
63 stran
Copyright © Autoři, 2021. Vydala Filozofická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Ústí nad Labem.
Obsah
Kostel sv. Šimona a Judy v Mojžíři
Tomáš Brož – Jaroslav Skopec – Vojtěch Vaněk – Václav Zeman
Kostel sv. Šimona a Judy v Mojžíři v Monumentorum Custos 2021, s. 5–22; Studie
Obec Mojžíř patří k nejstarším obcím v okolí Ústí nad Labem. Existence osady na jižním svahu levého břehu Labe se předpokládá již před polovinou 12. století. Nejstarší doklady dokládající existenci fary a kostela v této vsi lze nalézt v registrech papežských desátků z druhé poloviny 14. století. Výstavbu mojžířského kostela je třeba vnímat v kontextu rozsáhlých stavebních a donátorských aktivit Rudolfa III. z Bünau, které kromě výstavby kostelů zahrnovaly také rozšíření saského rodového hradu Weesensteinů nebo výstavbu rodinné hrobky v kostele v Burkhardswalde. Pobělohorské stavební úpravy kostela v Mojžíři souvisely především se změnami v církevní správě. Zřízení lokality farnosti Žežice v roce 1787 si vyžádalo nejen výstavbu obytného domu pro duchovního, ale také konstrukci kostela v Mojžíři. Plánovanému povýšení na samostatnou farnost, k němuž došlo v roce 1851, předcházely velké stavební úpravy provedené v roce 1846. Konstrukce nové lodi a interiéru presbytáře zničila většinu architektonických a uměleckých prvků typických pro saskou renesanci. Přes všechny tyto úpravy kostel svatého Šimona a Judy nepochybně patří do skupiny renesančních kostelů.
Sušárny chmele v kontextu racionalizace chmelařství na peruckém velkostatku na přelomu 19. a 20. století
Václav Zeman – Lucie Radová
Sušárny chmele v kontextu racionalizace chmelařství na peruckém velkostatku na přelomu 19. a 20. století v Monumentorum Custos 2021, s. 23–30; Studie
Obce Peruc, Panenský Týnec a Žerotín leží na samém okraji Žatecké chmelařské oblasti, kde nejsou ideální podmínky pro pěstování chmele. Tomu odpovídaly i výsledky průzkumu provedeného v rámci projektu "Dokumentace historických objektů sloužících ke zpracování chmele" (číslo projektu: DG16P02B021), při kterém byl identifikován pouze jeden objekt v Peruci a jeden v Panenském Týnci, u kterých předpokládáme jejich souvislost s historickým sušením a zpracováním chmele. Nicméně i díky dochovaným archivním pramenům můžeme prokázat překotný růst chmelařských staveb v této okrajové chmelařské lokalitě v době největšího chmelařského boomu od 80. let 19. století do první dekády 20. století, a to i přesto, že se žádná ze sušáren, o nichž tyto prameny pojednávají, nedochovala do současnosti.
Dvě mramorové hlavy z antické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, uložené v Podřipském muzeu v Roudnici nad Labem
Martin Trefný
Dvě mramorové hlavy z antické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, uložené v Podřipském muzeu v Roudnici nad Labem v Monumentorum Custos 2021, s. 31–48; Studie
Předkládaný příspěvek se zaměřuje na typologické a chronologické zhodnocení dvou mramorových hlavic ze starobylé sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, dlouhodobě uložených a vystavených v Podřipském muzeu v Roudnici nad Labem. Moderní výzkum antického sochařství se v žádném případě nezaměřuje pouze na typologické zařazení a z něj vyplývající chronologické zařazení. Naopak, interdisciplinární přístup v současné době umožňuje i exploraci jevu, který s antickou plastikou není běžně spojován, a to přítomnosti polychromie na povrchu obou plastik. Příspěvek se rovněž zaměřuje na metodu použitou při trasovacím průzkumu povrchu, která může přinést nové poznatky o použitých sochařských nástrojích či technologii, která byla použita při procesu vzniku obou soch.
Středověké nástěnné malby v kostele sv. Máří Magdalény v Zubrnicích
Antonín Kadlec
Středověké nástěnné malby v kostele sv. Máří Magdalény v Zubrnicích v Monumentorum Custos 2021, s. 49–58; Materiálie
Článek se zabývá středověkými nástěnnými malbami v kostele svaté Máří Magdalény v Zubrnicích. Malby objevené v 70. letech 20. století jsou dodnes vnímány jako fragmentární a v interiéru kostela bez náležité interpretace působí dodnes jako pouhá připomínka středověké výzdoby kostela, který byl v 17. století barokně upraven. Přestože se jedná o mimořádně poškozené malby, bylo možné v minulosti interpretovat alespoň část ikonografie velkoryse pojaté interiérové výzdoby středověkého kostela, a to zejména v lodi kostela, zatímco stopy maleb v presbytáři zůstávají vzhledem ke své ikonografické kondici dosud neinterpretovány. Nově jsou identifikovány motivy Kristova vjezdu do Jeruzaléma, ústí Leviatana a Panny Marie Ochranitelky. Práce bez ambicí na komplexní ikonologickou interpretaci nově identifikovaných motivů především srovnává fragmenty zuberských maleb s příbuznými ikonografickými motivy existujícími v Čechách a pokouší se je přibližně datovat.
Jakub Pátek a kol. Zahořany
Tomáš Vokurka
Jakub Pátek a kol. Zahořany v Monumentorum Custos 2021, s. 59; Semináře, konference, akce
Předkládaná kolektivní monografie vzešla z grantového projektu zaměřeného na výzkum a prezentaci kulturního dědictví Českého středohoří. Upření pozornosti právě na Zahořany lze hodnotit velmi pozitivně, neboť na příběhu této zdánlivě obyčejné obce lze konkretizovat celou řadu historických témat. Příspěvky autorského kolektivu soustředěného kolem Filozofické fakulty UJEP jsou rozděleny do dvou nestejně rozsáhlých částí – Cesta časem a Cesta prostorem.
Jiří Bureš – Marta Pavlíková, Tatíčku vrať se k nám! 2
Antonín Kadlec
Jiří Bureš – Marta Pavlíková, Tatíčku vrať se k nám! 2 v Monumentorum Custos 2021, s. 60; Semináře, konference, akce
V pořadí druhým pomyslným kamenem do mozaiky poznání severočeské pomníkové kultury velké války je obsáhlá publikace Jiřího Bureše a Marty Pavlíkové, pracovníků ústeckého pracoviště Národního památkového ústavu. Kniha je druhým dílem ediční řady nesoucí název Tatíčku, vrať se k nám, která dokumentuje historii pomníků velké války na území Ústeckého kraje. Publikace se zabývá pomníky v okresech Chomutov, Most a Teplice.