Příspěvky publikované v devátém čísle časopisu Monumentorum custos odráží multidisciplinární zaměření periodika. Přesto si je řada studií tematicky podobná. Pilotní studie se zabývá Alabastrovým oltářem a kazatelnou z kostela sv. Floriána v Krásném Březně.
Vybavením kostela se zabývá i druhý příspěvek týkající se barokního ciboriového oltáře baziliky Panny Marie Bolestné v Bohosudově. Další dva příspěvky, „Hrad přepevný jest Pán Bůh náš“ a „Dem deutschen Menschen ein deutsche Kirche“ se zabývají výstavbou protestantských sakrálních objektů na Teplicku a v Dolní Poustevně. Poslední studie se věnuje státní bytové péči mezi lety 1918 a 1938 v Ústeckém kraji. Materiálie seznámí čtenáře s dílem Mistra šablonového konvolutu, škrétovskou malbou na Litoměřicku a kostelem sv. Havla v Račiněvsi. V tomto čísle je možné dozvědět se i podrobnosti o stavební obnově kostela Nanebevzetí Panny Marie v Konojedech u Úštěku. Příspěvky v rubrice Dokumentace památek Vás zavedou mezi drobné památky v obci Čermná, k pivovarskému valachu v Lobči u Mělníka i k nově digitalizované soše Rolanda v Litoměřicích. Číslo uzavírají kratší zprávy informující o výstavách k výročí narození Karla IV. a seznamují čtenáře s publikací Zaměstnanecká sídliště v severních Čechách mezi lety 1918–1938. Firemní kolonie a státní domy.
135 stran
Copyright © Autoři, 2016. Vydala Filozofická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Ústí nad Labem.
Obsah
Alabastrový oltář a kazatelna z kostela sv. Floriána v Krásném Březně
Petr Hrubý
Alabastrový oltář a kazatelna z kostela sv. Floriána v Krásném Březně v Monumentorum Custos 2016, s. 5–22; Studie
Studie je věnována umělecko-historickému rozboru renesančního oltáře a kazatelny v kostele sv. Floriána v Krásném Březně, původně se jednalo o zámeckou kapli Panny Marie. Oltář i kazatelna byly zhotoveny na počátku 17. století, donátorem kaple a jejího vnitřního vybavení byl Rudolf z Bünau († 1622) a jeho manželka Kristína ze Šlejnic. Úvod textu se zaměřuje na rozbor doposud publikované literatury, která byla věnována mobiliáři kaple. V další části studie je podrobně popsán renesanční oltář a kazatelna, respektive jejich reliéfní výzdoba. Pozornost autora je zaměřena především na jednotlivé alabastrové reliéfy, které jsou hlavními zdobnými a výtvarnými prvky. Hlavní část studie je věnována určení autora oltáře a kazatelny, kterým byl saský sochař a kameník Melchior Kuntze (1575–1623). Krásnobřezenský oltář je také porovnán s dalšími Kuntzeho díly, jedná se např. o oltář v Burkhardswalde či kazatelnu v Cannewitz u Grimmy (obě lokality v Sasku). Poslední část studie se zabývá určením vzorů, podle kterých byly jednotlivé alabastrové reliéfy oltáře a kazatelny vytvořeny. Na základě podrobných rozborů a obrazové dokumentace bylo prokázáno, že hlavními vzory pro zhotovení reliéfů byly mědirytiny špičkových holandských rytců, např. Jana Sadelera, Cornelia Corta či Jana Wierixe. V samotném závěru studie je vyzdvihnuta mimořádná kvalita obou děl v porovnání s ostatními obdobnými renesančními památkami v oblasti severozápadních Čech a příhraničního Saska.
Barokní ciboriový hlavní oltář baziliky Panny Marie Bolestné v Bohosudově
Vít Honys
Barokní ciboriový hlavní oltář baziliky Panny Marie Bolestné v Bohosudově v Monumentorum Custos 2016, s. 23–34; Studie
Studie je věnována dosud poněkud opomíjenému hlavnímu baroknímu ciboriovému oltáři poutního kostela P. Marie Bolestné v Bohosudově. V dosavadní literatuře bývá oltář datován do období mezi lety 1707–1714, přičemž autorství bývá připisováno Ondřeji Röpslovi či Františku Tollingerovi. Nalezené archivní prameny vč. dobového nákresu baldachýnu, konkrétně smlouva s F. Tollingerem z Litoměřic na řezbářské a sochařské prvky baldachýnu i tabernáklu přesvědčivě umožňuje přisoudit řezbářskou a sochařskou výzdobu F. Tollingerovi a posouvá dataci vzniku již do let 1705–1707. Vedle dobově shodné skromnější ciboriové architektury hlavního oltáře poutní kaple Jména Panny Marie na Lomci u Netolic je to jediná vrcholně barokní oltářní architektura tohoto typu v Čechách, navíc rozvíjející římský vzor Berniniho svatopetrského ciboriového tabernáklu diagonálním vytočením nosných těles, obloukovitým vzedmutím obvodových říms baldachýnu a jeho obohacením o další řezbářské skulpturální prvky. Rovněž forma tabernáklu, v průběhu 18. století doplňovaného o další dekorativní řezbářské prvky a votivní dary a vycházející z architektonické formy tempietta oblíbené ve střední a severní Itálii, je u nás zcela jedinečná. Takto ojedinělá a již ve své době obdivovaná realizace nezbytně musela být podložena návrhem zprostředkovaným jezuity a nepochybně souvisela s ambicemi na reprezentativnost poutního chrámu, odrážejícími se i v nerealizovaných progresivnějších návrzích architektonického řešení kostela.
„Hrad přepevný jest Pán Bůh náš” – poznámka k architektuře secesních luteránských chrámů ateliéru Schilling und Graebner na Teplicku
Jiří Bureš
„Hrad přepevný jest Pán Bůh náš” – poznámka k architektuře secesních luteránských chrámů ateliéru Schilling und Graebner na Teplicku v Monumentorum Custos 2016, s. 35–50; Studie
Období přelomu 19. a 20. století je ve sledované oblasti charakteristické rozsáhlou činností přestupového hnutí Los von Rom. V rámci bohaté stavební činnosti zde při výstavbě sakrálních objektů nachází uplatnění řada německých architektů, mezi nimi i drážďanský ateliér Rudolfa Schillinga a Julia Wilhelma Graebnera. Podle ateliéru Schilling und Graebner na Teplicku vznikají chrámy v Duchcově (1899–1902), Hrobu (1900–1902), Trnovanech (1899–1905) a Věšťanech (1902). Skupina těchto chrámů je pojednána v historizujícím výrazu s prvky secese německého zabarvení. Objekty představují raný horizont secesní architektury na českém území. Stavby byly financovány za podpory německých protestantských spolků, především pak organizace Gustav-Adolf. Nejnákladnější stavbou sledované skupiny byl chrám v Trnovanech, který byl pro vleklé finanční potíže a neúměrné náklady skandalizován v soudobém evangelickém tisku. Do současnosti jsou dochované stavby v Duchcově a Hrobu, chrámy v Trnovanech a Věšťanech byly v druhé polovině 20. století zbořeny.
„Dem deutschen Menschen eine deutsche Kirche.“ Výstavba evangelického kostela v Dolní Poustevně na konci 30. let 20. století a v době druhé světové války
Václav Zeman
„Dem deutschen Menschen eine deutsche Kirche.“ Výstavba evangelického kostela v Dolní Poustevně na konci 30. let 20. století a v době druhé světové války v Monumentorum Custos 2016, s. 51–60; Studie
Většina farních sborů německojazyčné části evangelické církve augsburského vyznání v českých zemích vystavěla kostely nejpozději do začátku 20. století. Některé menší sbory, jako byly kazatelské stanice či filiální sbory, realizovaly výstavbu kostelů ještě v období meziválečného Československa. To byl též případ Dolní Poustevny (Nieder Einsiedel) na Šluknovsku. Kazatelská stanice zde byla ustanovena v roce 1903 v rámci rumburské evangelické farnosti. Od počátků sbor pomýšlel na vlastní kostel, avšak realizaci bránil nedostatek finančních prostředků. Až ve druhé polovině 30. let se podařilo shromáždit takový peněžní obnos, aby bylo možné stavbu zahájit. V roce 1936 vypracoval ke kostelíku stavební plány liberecký architekt Franz Radetzky. Jednolodní kostel s věží v nároží při presbytáři pojednal v duchu heimatstilu. Dne 1. listopadu 1937 se konalo položení základního kamene. Stavbu kostela realizoval místní stavitel Karl Steidl. Stavba pokračovala i v následujících dvou letech, avšak připojení Sudet k německé říši znamenalo implementaci říšských stavebních nařízení, vypuknutí druhé světové války přineslo všeobecnou stavební uzávěru. Válečné hospodářství výstavbě kostelů rozhodně nepřálo, také stavba evangelického kostela v Dolní Poustevně byla záhy přerušena, ačkoli se ještě roku 1939 optimisticky počítalo s jejím dokončením a posvěcením v roce 1940. Rozestavěný objekt byl ale již roku 1941 pronajat jako sklad. Situaci evangelického sboru nadto zkomplikovala výpověď z budovy školy, kde jednu z místností využívali jako modlitebnu. Do konce války se nepodařilo kostel dokončit. V této podobě zůstal kostel až do počátku 21. století. Roku 2009 byl objekt kostela z iniciativy města dostavěn a rozšířen. Dnes slouží jako městské kulturní centrum pod názvem Centrum setkávání.
Ve státním zájmu – státní bytová péče mezi lety 1918–1938 na vybraných realizacích v Ústeckém kraji
Marta Pavlíková – Jiří Bureš
Ve státním zájmu – státní bytová péče mezi lety 1918–1938 na vybraných realizacích v Ústeckém kraji v Monumentorum Custos 2016, s. 61–72; Studie
Článek přibližuje dosud málo známou kapitolu meziválečného stavebního vývoje severozápadních Čech a na nejzajímavějších architektonických a urbanistických projektech zaměstnaneckého bydlení blíže představuje státní bytovou politiku. Tato zaměstnanecká výstavba, která zasáhla široký prostor německého pohraničí, významně dotvořila urbanistickou strukturu řady měst a obcí a společně s další bytovou výstavbou organizovanou městskými samosprávami, průmyslovými podniky a bytovými družstvy pomohla nastartovat stavební průmysl a oživit hospodářství. Na pozadí procesu vzniku jednotlivých projektů bytové výstavby se zrcadlí vzájemné soužití i antagonismus českého a německého živlu v příhraničních oblastech a sám architektonický výraz jednotlivých realizací často velmi dobře ilustruje ideové a národností rozštěpení této části Československé republiky. Státní správou iniciované stavební projekty však především znamenaly jedinečnou příležitost k zapojení širokého okruhu českých a ve výjimečných případech i německých architektů, kterým se podařilo vypracovat architektonicky kvalitní projekty sociálního bydlení reflektující světový vývoj v této oblasti.
Dílo Mistra šablonového konvolutu ve světle nových poznatků
Eva Csémyová
Dílo Mistra šablonového konvolutu ve světle nových poznatků v Monumentorum Custos 2016, s. 73–78; Materiálie
Příspěvek se věnuje otázce atribuce středověkých uměleckých děl na základě výskytu shodných šablonových motivů v rámci jejich výzdoby. Východiskem je koncept představený T. Edelem, který klade do souvislosti výzdobu dvou památek, skříně z Českého Dubu a stropu kostela v Oberndorfu, a jejich autorství spojuje s činností Mistra šablonového konvolutu. Během výzkumu šablonové malby ve střední Evropě realizovaného autorkou v letech 2015–2016 se podařilo rozšířit původní soubor o čtyři další objekty (Kirchgattendorf – patronátní lavice, Reinstädt a Črna pri Kamniku – stropy, Etzoldshain – fragment empory). Odlišná míra dochování motivů dokumentovaných v jednotlivých lokalitách ukazuje spíše na existenci několika dílen, k jejichž vybavení patřily šablony se shodným motivem, které vycházely ze společné, neznámé předlohy.
Addendum k problematice škrétovské malby na Litoměřicku
Jakub Pátek
Addendum k problematice škrétovské malby na Litoměřicku v Monumentorum Custos 2016, s. 79–86; Materiálie
Fenomén ústřední postavy raně barokní české malby Karla Škréty vzbuzuje pozornost badatelů již po několik staletí. Od 20. století jsme pravidelně svědky připomínek narození a úmrtí pražského malíře, které vedle výstavních projektů, zaměřených na jeho tvorbu, přináší zpravidla i nová vzedmutí badatelského zájmu. Jeho výsledkem jsou četné publikace, snažící se postihnout co nejpodrobněji umělcovy životní osudy a analyzovat korpus díla. V roce 2010 došlo k důstojnému připomenutí jubilea malířova narození velkolepým výstavním projektem pod patronací Národní galerie v Praze, jehož součástí byla série publikačních výstupů. Ty korigovaly v řadě ohledů dosavadní pohled na Škrétovu tvorbu a její recepci. Zároveň podnítily další bádání, zaměřené na regiony, v nichž se nachází větší koncentrace Škrétových prací. Příspěvek je koncipován jako doplněk k regionálnímu výzkumu malby raného baroka.
Kostel sv. Havla v Račiněvsi
Jaroslav Skopec – Jan Leibl
Kostel sv. Havla v Račiněvsi v Monumentorum Custos 2016, s. 87–104; Materiálie
Kostel sv. Havla v Račiněvsi je na první pohled kompaktní stavbou zahrnující pouze základní části, jako je loď s věží a presbytář se sakristií. Poměrně jednoduchý půdorys a hmota kostela tak navozují dojem nekomplikovaného stavebního vývoje se středověkou fází a úpravami 19. století tak jak to představuje dosavadní literatura. Na příkladu tohoto kostela je však ukázáno, že situace může být daleko komplikovanější, kdy téměř nic není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát a jak zavádějící může být prvotní náhled na interpretaci stavebního vývoje pouze na základě stylového rozboru stavby bez podrobného stavebního a archivního průzkumu, které mohou alespoň částečně přinést zásadní změnu pohledu na jinak poměrně jednoduchou stavbu.
Stavební obnova kostela Nanebevzetí Panny Marie v Konojedech u Úštěku
Stanislav Flesar
Stavební obnova kostela Nanebevzetí Panny Marie v Konojedech u Úštěku v Monumentorum Custos 2016, s. 105–110; Obnovy památek
Dne 24. září 2016 se po čtrnácti měsících rekonstrukce slavnostně otevřel veřejnosti kostel Nanebevzetí Panny Marie v Konojedech u Úštěku. Pozdně barokní kostel byl postaven v intravilánu obce na vyvýšené skalnaté plošině, se strmým západním a jižním srázem, tedy přesněji na jejím jihozápadním nároží. Kostel byl vystavěn na místě staršího raně barokního kostela ze samého sklonku 17. století. Do nového většího kostela z něho byla zakomponována valeně klenutá západní krypta.
Drobné památky, sakrální i jiné, v obci Čermná (okres Ústí nad Labem)
Jan Leibl – Martin Zubík
Drobné památky, sakrální i jiné, v obci Čermná (okres Ústí nad Labem) v Monumentorum Custos 2016, s. 111–126; Dokumentace památek
Náš článek chce přispět k poznání, připomenutí a především k pochopení malého segmentu z velké množiny historických artefaktů pozůstalých po minulých generacích lidí obývajících prostor pod Krušnými horami – českých Němců. Z dosud v tomto ohledu málo probádaných lokalit, jichž jsou v Ústeckém kraji desítky a objektů stovky, vybrali jsme katastr obce Čermná (něm. Leukersdorf; správou dnes pod obcí Libouchec), jednak pro co do počtu omezený fond drobných památek, jednak pro poměrnou ilustrativnost objektů typických pro malou obec s německým obyvatelstvem před rokem 1945. V obci se nacházelo či ještě nachází osm křížů, dvě kapličky, jedna světecká socha, milník a pomník padlým ve velké válce.
Dokumentace pivovarského valachu v Lobči u Mělníka
Jan Horák – David Skalický – Monika Stará
Dokumentace pivovarského valachu v Lobči u Mělníka v Monumentorum Custos 2016, s. 127; Dokumentace památek
Centrum pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem provedlo dne 21. 11. 2016 dokumentaci odkrytých reliktů otopného zařízení v přízemí pivovaru v Lobči. Jedná se o pozůstatky ležatého kouřového hvozdu na sušení sladu, které byly nalezeny pod podlahou. Takzvaný valach, jehož součástí je také klenba s obdélným otvorem ve vrcholu, zvaným párník, byl odkryt v rámci probíhající obnovy areálu pivovaru. Dokumentace proběhla z podnětu majitele Ing. arch. Pavla Prouzy, přičemž renovace areálu, jejíž součástí jsou také další průzkumy, nadále probíhá.
Digitalizace sochy Rolanda v Litoměřicích
Monika Stará
Digitalizace sochy Rolanda v Litoměřicích v Monumentorum Custos 2016, s. 127–128; Dokumentace památek
Dne 4. května 2017 proběhla v Oblastním muzeu v Litoměřicích digitalizace sochy Rolanda. Originál sochy z roku 1539, jejíž kopie se nachází na severním pilíři západního průčelí litoměřické staré radnice, je umístěn v muzejní expozici.
Výstava Severozápadní Čechy za vlády Lucemburků
Antonín Kadlec
Výstava Severozápadní Čechy za vlády Lucemburků v Monumentorum Custos 2016, s. 129; Semináře, konference, akce
Rok 2016 se nesl v duchu oslav 700. výročí narození Karla IV. Jejich součástí byla řada tematických výstav a přednášek konaných po celé republice. Velká výstava s názvem Severozápadní Čechy za vlády Lucemburků byla od 6. května ke zhlédnutí i v Jízdárně teplického zámku. Na výstavě se krom Krajského úřadu Ústeckého kraje a Severočeské galerie výtvarných umění v Litoměřicích podílela celá řada dalších partnerů.
Výstava Doba králů a císařů. Lucemburské architektonické dědictví severozápadních Čech
Táňa Šimková
Výstava Doba králů a císařů. Lucemburské architektonické dědictví severozápadních Čech v Monumentorum Custos 2016, s. 129; Semináře, konference, akce
Významné výročí 700 let od narození Karla IV. z dynastie Lucemburků, které připadlo na rok 2016, připomněl Národní památkový ústav řadou akcí, výstav a projektů. Územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem se k nim připojilo rozsáhlou výstavou zaměřenou na architektonické dědictví klíčového příhraničního regionu tehdejšího království z doby vlády této významné dynastie. Prezentované panely a další části výstavy, které připravil autorský tým pod vedením PhDr. Petra Hrubého, tak v rámci celorepublikového programu Národního památkového ústavu představily nemovité památky období zahrnující přibližně 2. polovinu 14. století po zhruba 40. léta 15. století.
Marta Pavlíková – Jiří Bureš – Lenka Hájková: Zaměstnanecká sídliště v severních Čechách mezi lety 1918–1938. Firemní kolonie a státní domy
Antonín Kadlec
Marta Pavlíková – Jiří Bureš – Lenka Hájková: Zaměstnanecká sídliště v severních Čechách mezi lety 1918–1938. Firemní kolonie a státní domy v Monumentorum Custos 2016, s. 130; Semináře, konference, akce
Dalším příspěvkem k poznání složité problematiky meziválečné bytové výstavby na území ústeckého kraje je publikace „Zaměstnanecká sídliště v severních Čechách mezi lety 1918–1938, Firemní kolonie a státní domy“. Titul vydaný v roce 2016 Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Ústí nad Labem navazuje na knihu z roku 2014, která sledovala výstavbu státních hornických kolonií. Autoři Mgr. Marta Pavlíková, Mgr. Jiří Bureš a Mgr. Lenka Hájková podávají ucelený náhled na dosud hlouběji neprobádaný segment naší meziválečné architektury.