Vydáno prosinec 2025.
Obsah
Aventuros u Valdštejnů: Giacomo Casanova a jeho druhý život na duchcovském zámku v letech 1798–1958
Marian Hochel
Aventuros u Valdštejnů: Giacomo Casanova a jeho druhý život na duchcovském zámku v letech 1798–1958 v Monumentorum Custos 2025/2, s. 3-19; Studie
V letošním roce uplynulo 240 let od příjezdu Giacoma Casanovy (1725–1798) do Duchcova na zámek hraběte Josefa Karla Emanuela z Valdštejna (1755–1814), který věhlasnému Benátčanovi, jenž se prezentoval spíše jako Evropan, nabídl funkci knihovníka a společníka. V této pozici měl sloužit hraběti a jeho hostům ve valdštejnských rezidencích na duchcovsko-hornolitvínovském panství. Francie, Itálie, ale i řada dalších evropských zemí včetně České republiky se přihlásila k odkazu Giacoma Casanovy, což zejména v letošním roce u příležitosti připomínky 300. výročí jeho narození otevřelo prostor k redefinici jeho místa v evropské kolektivní paměti. Jeho jméno se stalo symbolem evropanství, kosmopolitismu a libertinství ve století osvícenství a není snad těsněji spjato s jiným místem v Evropě než s někdejším valdštejnským zámkem v Duchcově, kde Casanova strávil posledních třináct let svého života a mezi lety 1785–1798 zde vytvořil nejdůležitější část svého literárního díla. To ho ostatně proslavilo již v jeho době. Pro současníky byl především nadaným literátem a dobrodruhem, kterému se podařilo mistrovsky uniknout z benátského vězení, což později poutavě převyprávěl v publikovaném spise Historie mého útěku. Putoval po Evropě a nabízel elitám, ke kterým se řadil, své služby jako rokokový kavalír a nositel francouzské kultury s vášní pro svobodu, jež mu byla prioritou. Zážitky a poznatky, které sesbíral během svých cest napříč evropským kontinentem i mimo něj, zúročil ve svém dalším rozsáhlém spise Historie mého života. Ten byl publikován sice až posmrtně, ale již brzy po svém prvním vydání v roce 1822 se stal senzací a byl postupně přeložen do řady světových jazyků včetně češtiny. Casanovu pasoval do pozice vytrvalého svůdníka a záletníka, stvořil jeho obraz, který překvapoval, udivoval, a zároveň bavil, opředený legendou, kterou o sobě vytvořil sám Casanova. Zůstal dokonalým zrcadlem své doby, tj. doby starého režimu, který po Casanovově smrti v kontextu dějinných událostí symbolicky odešel spolu s ním. Jak ukázal čas, jeho legendární literární autoportrét z něj učinil jednu z nejproslulejších osobností novodobé historie, zároveň se však v instalační praxi duchcovského zámku v dobovém ideologickém kontextu stal jeho přítěží až do konce padesátých let. Zásluhou badatelů, zkoumajících Casanovovu písemnou pozůstalost ve valdštejnském zámeckém archivu v Duchcově a poté v Mnichově Hradišti, byl Casanovův obraz postupně demytizován, což v šedesátých letech minulého století přispělo k jeho implementaci v novém interpretačním rámci v prezentační strategii duchcovského zámku, nově zpřístupněného veřejnosti pro kulturní využití. Literární odkaz Casanovy zde zůstal ukotven v historické paměti a v autentických místech, kde z velké části vznikal, začal „Aventuros u Valdštejnů“ žít svůj druhý život.
Kostel sv. Michaela v Libkovicích na Mostecku – příběh poslední likvidované sakrální stavby v těžební oblasti
Tomáš Brož – Jiří Bureš
Kostel sv. Michaela v Libkovicích na Mostecku – příběh poslední likvidované sakrální stavby v těžební oblasti v Monumentorum Custos 2025/2, s. 20-63; Studie
Poslední sakrální stavbou likvidovanou v důsledku těžby uhlí v mostecko-teplickém regionu byl kostel sv. Michaela archanděla v Libkovicích u Mostu. Nejstarší písemná zmínka z roku 1284 odkazuje na kostel sv. Mikuláše v Libkovicích. Tato středověká stavba přečkala až do konce 19. století, kdy byla v roce 1893 pro statické závady zbořena. Na jejím místě vyrostl nový kostel zasvěcený sv. Michaelu archandělovi. Historizující novostavba podle návrhu mosteckého architekta Zeibicha byla vysvěcena v roce 1896. Ve druhé polovině 20. století byla obec Libkovice určena k celkové likvidaci z důvodu rozšíření dobývacího prostoru. Likvidační záměr byl schválen v roce 1988. V porevolučním období se bourání Libkovic stalo předmětem odporu části obyvatel a ekologických organizací a kostel sv. Michaela archanděla se stal symbolem boje za Libkovice. V roce 1993 byl kostel prohlášen kulturní památkou, avšak o několik týdnů později Ministerstvo kultury toto rozhodnutí zrušilo. Kostel byl zbořen v roce 2002 bez většího zájmu široké veřejnosti
Předbarokní podoba kostela v Krásném Lese a její vyobrazení
Václav Zeman
Předbarokní podoba kostela v Krásném Lese a její vyobrazení v Monumentorum Custos 2025/2, s. 37-50; Studie
Písemné prameny z přelomu 17. a 18. století poskytují vhled do stavebních úprav a vybavení kostela v Krásném Lese na Ústecku. Vedle těchto pramenů se dochovala dvě vyobrazení kostela na titulních listech matrik z let 1681 a 1771. To nám dává ještě jasnější představu o podobě kostela před jeho pozdně barokní přestavbou na samém konci 18. století. Kostel je zde vyobrazen ve své podobě z 16. století, což dokládá jednotný půdorys lodi a presbytáře, stejně jako opěrný systém presbytáře a lodi. Renesanční rysy vykazuje také vstup do jednoho z přístavků a brána na hřbitov. Vysoká věž na hřebeni střechy odkazuje na tradici saské sakrální architektury a byla pravděpodobně postavena během obnovy kostela v 50. letech 17. století po jeho zničení za třicetileté války. Analogie k této stavbě lze nalézt hned za hranicemi, konkrétně u kostelů v Liebenau, Fürstenwalde a Fürstenau v Sasku.
Projekt Region univerzitě, univerzita regionu na Centru pro dokumentaci a digitalizaci
Veronika Chalupová
Projekt Region univerzitě, univerzita regionu na Centru pro dokumentaci a digitalizaci v Monumentorum Custos 2025/2, s. 51-56; Zprávy
Projekt „Region univerzitě, univerzita regionu“, realizovaný na UJEP v Ústí nad Labem, přispívá k transformaci kraje poznamenaného těžbou uhlí. Centrum pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví se v jeho rámci soustředí na záchranu a interpretaci kulturních hodnot regionu prostřednictvím dvou hlavních aktivit. První částí je tvorba geodatabáze objektů transferovaných ze zaniklých obcí. Cílem je dohledat a zdokumentovat památky či drobné stavby, které byly v minulosti přemístěny, a rekonstruovat tak kulturní paměť krajiny s možností budoucího navrácení artefaktů. Druhá část projektu mapuje mizející stavební relikty těžby hnědého uhlí, jako jsou těžní věže a provozní budovy v okresech Ústí nad Labem, Teplice, Most a Chomutov. Vzniklá databáze zajistí digitální uchování těchto ohrožených objektů a poslouží jako podklad pro revitalizaci a územní rozvoj postindustriálních oblastí.