Příspěvky letošního dvojčísla zahrnují široký rozsah časové osy vývoje člověka, neboť příspěvek Martina Trefného o záchranném archeologickém výzkumu na kopci Lhota v Českém středohoří přenese čtenáře až k eneolitickému osídlení našeho kraje. Podstatmě mladší je objev středověké nástěnné malby v kostele Všech svatých v Litoměřicích zpracovaný Antonínem Kadlecem, Miroslavem Kovářem a Petrem Mackem.
Období baroka je zastoupeno studiemi ke stavebně historickému vývoji kostela sv. Petra a Pavla v Kremýži a uměleckému významu kostela sv. Barbory v Zahrádkách u České Lípy. Je příjemnou povinností upozornit na pokračování seriálu studií Marty Pavlíkové a Jiřího Bureše k památníkům na Velkou válku a československé legionáře v Ústeckém kraji. V datačně nejmladším příspěvku se čtenář seznámí s válečnými osudy sbírky Augusta Švagrovského v Roudnici nad Labem.
105 stran
Obsah
Nález nástěnné malby v kostele Všech svatých v Litoměřicích. Příspěvek k výpovědním možnostem středověké stavby
Antonín Kadlec – Miroslav Kovář – Petr Macek
Nález nástěnné malby v kostele Všech svatých v Litoměřicích. Příspěvek k výpovědním možnostem středověké stavby v Monumentorum Custos 2022, s. 5–20; Studie
Článek pojednává o nálezu nástěnné malby na východní stěně jižní lodi kostela Všech svatých v Litoměřicích. Autoři se stručně zabývají jejím místem v rámci vývoje méně známé stavby kostela. Na základě výpovědi písemných pramenů a zběžného ohledání samotné stavby dospívají k závěru, že kostelní loď, kde se malba nachází, byla postavena v polovině 14. století, pravděpodobně ve 20.–40. letech. Kostel je však zmiňován již v roce 1235. Nelze vyloučit, že pozůstatky této nejstarší části kostela by se mohly nacházet na jižní straně věže, kde byla identifikována východozápadně orientovaná zeď, jejíž výstavba předcházela polovině 14. století. Raně gotická stěna presbytáře kostela, datovaná přibližně do poslední třetiny 13. století, se dochovala až do současnosti, původně se však nacházela na severní straně stávajícího presbytáře a posunuta byla až v následující fázi. Nástěnnou malbu lze datovat spíše do přelomu 14. a 15. století. Vzhledem k nedostatku dochovaných spojů a stavu dochování maleb není bez pochybností možné určit motiv obrazu, ale pravděpodobně se jedná o "Damašské obrácení svatého apoštola Pavla".
Umělecký význam kostela sv. Barbory u Zahrádek u České Lípy
Vít Honys
Umělecký význam kostela sv. Barbory u Zahrádek u České Lípy v Monumentorum Custos 2022, s. 21–34; Studie
Detailnější průzkum kostela osvětlil vývoj budovy, jejíž nejstarší částí pocházející z přelomu 16. a 17. století je současný presbytář. Současná loď byla postavena v letech 1689 až 1692 a boční kaple včetně sakristie s oratoří na počátku 18. století. Od roku 1707 zde působil kult čtrnácti svatých, tzv. Svatých pomocníků. Svatí pomocníci, jejichž sochy byly instalovány krátce poté na oltářní desce hlavního oltáře z 90. let 19. století, zastínily svátek titulární světice. Starší varhany z roku 1765 byly nahrazeny jednomanuálovými rokokovými varhany od J. Rusche, které se dochovaly v mírně upravené podobě až do současnosti. Vývoj budovy byl zakončen přístavbou hrobky rodiny Kouniců k presbytáři v roce 1803 a úpravou střechy v roce 1836.
Kostel sv. Petra a Pavla v Křemýži v souvislostech architektonické tvroby na duchcovsko-litvínovském panství Valdštejnů
Tomáš Vorlíček
Kostel sv. Petra a Pavla v Křemýži v souvislostech architektonické tvroby na duchcovsko-litvínovském panství Valdštejnů v Monumentorum Custos 2022, s. 35–48; Studie
Obec Křemýž se nachází 4,5 km jihovýchodně od severočeského lázeňského města Teplice. Architektonickými památkami jsou zde budova zámku a kostel sv. Petra a Pavla. Pozoruhodný soubor staveb vznikl na přelomu 17. a 18. století z podnětu Kateřiny Alžběty Pachonhayové. Tato šlechtična byla dcerou habsburského plukovníka jezdectva Martina de Pachonhay. V roce 1669 zakoupila panství Křemýž, které během svého života postupně rozšiřovala o další statky a ekonomicky stabilizovala. Prosperita panství v závěrečné fázi jejího života jí umožnila realizovat nákladné umělecké zakázky v podobě výstavby zámku a nového farního kostela, který byl vybudován v letech 1702-1707 a vysvěcen v roce 1713, tedy po její smrti. V souvislosti s realizací plánů zesnulého pražského arcibiskupa Jana Fridricha z Valdštejna († 1695) byla zahájena výstavba dvou významných sakrálních staveb na nedalekém svěřeneckém panství Duchcov-Litvínov. Šlo o kostel Nanebevzetí Panny Marie v Horním Jiřetíně a zámecký kostela Navštívení Panny Marie v rezidenčním městě Duchcově. První z uvedených kostelů navrhl "dvorní architekt" Jana Fridricha z Valdštejna, Jean Baptiste Mathey, a zámecký kostel v Duchcově navrhl "dvorní architekt" Ferdinanda Arnolda z Valdštejna – Marc Antonio Canevalle. Obě významné severočeské stavby klíčových představitelů pražské architektonické tvorby konce 17. století a počátku 18. století našly odezvu i v regionu svého původu. Kostel svatého Petra a Pavla v Křemýži vznikl pod přímým vlivem dvou výše zmíněných architektů, kteří se na vzniku kostela podíleli. Na základě stavební analýzy všech tří staveb lze předpokládat, že poměrně malý kostel v Křemýži tvoří nedílnou součást skupiny s oběma stavbami na valdštejnském panství, které se nacházejí v Duchcově a Litvínově, a lze být poměrně bezpečně přisouzen – dokonce i navzdory absenci příslušných písemných pramenů – architektovi Marcu Antoniu Canevallemu, jehož seznam prací by tak byl rozšířen o nové unikátní dílo.
„Pro krásu našich válečných pomníků“ aneb jak stavět pomníky velké války na příkladu pomníků padlým v Ústeckém kraji
Jiří Bureš – Marta Pavlíková
„Pro krásu našich válečných pomníků“ aneb jak stavět pomníky velké války na příkladu pomníků padlým v Ústeckém kraji v Monumentorum Custos 2022, s. 49–62; Studie
Období Velké války nevyhnutelně přineslo potřebu uctít oběti a postavit válečné památníky. Již během války se odborná veřejnost snažila o kultivaci památníků pořádáním výstav, vydáváním vzorových publikací nebo poskytováním odborných rad stavebníkům. V roce 1915 byl v Praze založen německý pomníkový výbor Denkmal-ausschuss für Deutschböhmen vedený Karlem Krattnerem a později i jeho česká obdoba, Český umělecký poradní sbor pro pomníky a památky v Praze, kterému předsedal Jan Kotěra. Oba výbory se obracely na veřejnost a vyzývaly k výstavbě válečných pomníků. Soutěže na návrhy vzorových pomníků byly vypsány v roce 1915 ministerstvem kultury a školství ve Vídni a v roce 1916 v Praze Německým památkovým výborem. Výstupem soutěže Ministerstva školství a osvěty z roku 1920 byla publikace vzorových památníků "Památníky obětí války a našeho osvobození". Architektonické soutěže se konaly téměř výhradně v městských oblastech, v nichž se původní dílo renomovaných architektů nebo sochařů nacházelo, např. v Teplicích, Mostě, Litoměřicích Jirkově nebo Žatci.
Válečné osudy sbírky umění Augusta Švagrovského
Mirka Salavová
Válečné osudy sbírky umění Augusta Švagrovského v Monumentorum Custos 2022, s. 63–68; Materiálie
V prvním desetiletí roudnický rodák a mecenáš umění August Švagrovský věnoval více než 200 obrazů Roudnici nad Labem, čímž položil základ pro vznik současné Galerie moderního umění. Nicméně, město nemělo pro tuto sbírku dostatečné prostory, a tak díla nejprve několik let ležela na faře a veřejnosti byla představena až v roce 1913. Poprvé byla výstava instalována v sále městských škol a později v prostorách roudnického zámku. Sbírka měla být trvale vystavena ve druhém patře budovy roudnické spořitelny na hlavním náměstí. Do toho však zasáhla druhá světová válka a pražské Středisko pro židovskou emigraci rozhodlo, že místo galerie budou postaveny byty pro četníky. Obrazy měly být přestěhovány do tzv. bývalé synagogy v Havlíčkově ulici, ale ta nebyla pro tyto účely vhodná, a tak nakonec ležely ve skříních až do konce války, kdy obložily stěny zasedací místnosti spořitelny.
„Hoši od Zborova aneb první mezi padlými“ – legionářské symboly, kult a výtvarné umění v meziválečné pomníkové architektuře v Ústeckém kraji
Jiří Bureš – Marta Pavlíková
„Hoši od Zborova aneb první mezi padlými“ – legionářské symboly, kult a výtvarné umění v meziválečné pomníkové architektuře v Ústeckém kraji v Monumentorum Custos 2022, s. 69–82; Materiálie
Mimořádný význam legionářů v meziválečném Československu se podstatně projevil i v pomníkové architektuře. Motiv legionáře jako prvního bojovníka za republiku byl použit coby symbol na řadě památníků, tedy i bez přímé vazby na legionářské organizace, nejčastěji byl vyobrazován francouzský legionář. Již v době války se začal postupně utvářet proud nesnadno definovatelného výtvarného legionářského umění. Tento okruh sdružoval nespočet legionářských umělců (např. Jaroslav Rössler, Rudolf Březa, Karel Babka, Stanislav Birma), z nichž se mnozí později agilně uplatnili při stavbě Památníku osvobození. Legionářské organizace s dominantní československou legionářskou obcí byly stavebně odpovědné za vznik mnoha legionářských pomníků. Bohužel velkolepé plány z počátku 20. let 20. století, např. vybudovat pomník legiím na hoře Říp, zůstaly pouze v podobě papírových návrhů. Fenomén legionářů v období meziválečné éry Československa předznamenal proces jejich úpadku v období Protektorátu a Říšské župy Sudety. Lze tedy konstatovat, že pouze omezená část původních staveb se dochovala do dnešních dnů.
Předběžná zpráva o záchranném archeologickém výzkumu na kopci Lhota, k. ú. Kocourov u Medvědic v Českém středohoří
Martin Trefný
Předběžná zpráva o záchranném archeologickém výzkumu na kopci Lhota, k. ú. Kocourov u Medvědic v Českém středohoří v Monumentorum Custos 2022, s. 83–96; Materiálie
Na podzim roku 2018 nahlásil pan Vágner opakované porušení zákona ve vysokohorské lokalitě Lhota (571 m n. m.) v katastru obce Lhota Kocourov, okres Litoměřice. Po předložení problematiky Severočeské archeologické komisi v Mostě byla provedena prohlídka lokality a byla domluvena dokumentace stávající situace. Prohlídka byla provedena 31. 1. 2019 archeology O. Kotyzou a M. Trefným.
Jakub Pátek a kolektiv. Konojedská preludia
Jiří Bureš
Jakub Pátek a kolektiv. Konojedská preludia v Monumentorum Custos 2022, s. 97–98; Semináře, konference, akce
Bohatství kulturního dědictví Českého středohoří již několik let pomáhá odkrývat výzkum realizovaný Filozofickou fakultou UJEP v Ústí nad Labem v rámci projektu Hortus Montium Mediorum – Dokumentace, výzkum a prezentace kulturního dědictví vybraných lokalit východního Českého středohoří. Jedním z výstupů výzkumu byla v roce 2021 výstava Konojedská preludia mapující vývoj konojedské kulturní krajiny a jejího památkového fondu. Jejím doplňkem je stejnojmenný kritický katalog v podobě kolektivní monografie editované Jakubem Pátkem vydaný v Ústí nad Labem v roce 2021. Kniha na 336 stranách křídového papíru přináší šestnáct kapitol dvanácti autorů, především odborných pracovníků z okruhu katedry historie FF UJEP, Národního památkového ústavu územního odborného pracoviště v Ústí nad Labem, Státního oblastního archivu v Litoměřicích nebo Biskupství litoměřického.
Jiří Hofman, Vlasti k obraně, matce ke cti. Stavba pevnosti Terezín 1780–1790
Antonín Kadlec
Jiří Hofman, Vlasti k obraně, matce ke cti. Stavba pevnosti Terezín 1780–1790 v Monumentorum Custos 2022, s. 99–100; Semináře, konference, akce
Na podzim roku 2022 vyšla v nakladatelství Veduta jako druhá kniha edice Lidé a hradby monografie s názvem: „Vlasti k obraně, matce ke cti. Stavba pevnosti Terezín 1780–1790“ z pera Jiřího Hofmana. Kniha na 352 stranách zavede čtenáře přímo doprostřed velkého staveniště, kterým byl v 80. letech 18. století Terezín. Český text je opatřený francouzským, anglickým, německým a ukrajinským resumé. Vedle odborně, ale přesto čtivě pojatého textu je součástí knihy 89 většinou celostránkových, ale i dvoustránkových ilustrací a řada drobnějších či obsáhlejších přehledových tabulek. Ilustrace zpracoval Lukáš Hudák. V této souvislosti je rovněž nutné ocenit velmi kvalitní grafické zpracování publikace od Terezy Melenové. Kniha o formátu A5 se vejde do každé knihovničky, obálku tvoří kresba pevnosti zasazená do dramatické krajiny Dolnoohárské tabule zdvíhající se k vrcholkům Českého středohoří.