Obsah
Giacomo Antonio Corbellini, scaglioly a umělé mramory v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Oseku
Vít Honys
Giacomo Antonio Corbellini, scaglioly a umělé mramory v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Oseku v Monumentorum Custos 2024, s. 5–18; Studie
Příspěvek se věnuje barokním umělým mramorům a scagliolám, které vytvořil štukatér G. A. Corbellini v interiéru konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Oseku v rámci jeho barokní modernizace v letech 1716-1718. Po úvodní charakteristice vztahu mezi pojmem scagliola a umělým mramorem v literatuře jsou charakterizovány nedávno restaurované architektury bočních oltářů z umělého mramoru s menzovými čely provedené technikou převážně scagliola-Kupferstich a s figurálními výjevy souvisejícími s oltářními patrocinii z let 1713-1716. V následující fázi, v letech 1717-1718, byla v technice umělého mramoru provedena další díla: protějšková dvojice peitafů opata Slavka a zakladatelů kláštera, jejichž výzdoba byla podle restaurátorských nálezů provedena převážně v kameni a pokryta štukovým mramorem, a hlavní oltář, kde byl umělý mramor v některých částech obohacen otiskovanými slídovými šupinami. Spolu se sousedním kostelem svaté Kateřiny a kostelem svatého Víta v Libědicích se jedná o nejranější uplatnění techniky scagliola v díle výše zmíněného umělce v Čechách; zda se jedná o vrcholné dílo Corbelliniho kolektivu v této technice, bude možné posoudit až po provedení srovnávacího výzkumu s jeho pozdějšími realizacemi mimo území České republiky.
Sochařská výzdoba kostela sv. Antonína Paduánského v Milešově
Petr Hrubý
Sochařská výzdoba kostela sv. Antonína Paduánského v Milešově v in Monumentorum Custos 2024, s. 19–35; Studie
Studie se podrobně zaměřuje na kamennou sochařskou výzdobu hlavního průčelí kostela svatého Antonína Paduánského v Milešově. Kostel byl postaven na konci 17. století Zdeňkem Kaplířem ze Sulevic pravděpodobně podle plánů architekta Antonia della Porty. Vlastní architektura kostela byla dokončena pravděpodobně v 80. letech 17. století, ale sochařská výzdoba průčelí byla provedena jen částečně, pravděpodobně byla dokončena jen výzdoba hlavního portálu ve formách štítů a velkého erbu, který zhotovil pravděpodobně Abraham Kitzinger (+ 1688) nebo jeho syn Abraham Felix Kitzinger (+ asi 1711). Hlavní průčelí zůstalo nedokončeno, niky pro sochařskou výzdobu zůstaly prázdné. K doplnění sochařské výzdoby nik došlo v letech 1710-1730 díky darům šlechtického rodu Hrzánů z Harasova, konkrétně Anny Zikmundy Sofie Hrzánové z Harasova (+ 1730) a jejího syna Zikmunda Gustava (+ 1760). Do prázdných nik byli doplněni svatý Vojtěch, svatý Prokop, svatý Václav, svatá Ludmila a svatý Vít. Tyto sochy byly zhotoveny z pískovce vytěženého v okolí Pirny v Sasku, jak dokládá podrobný petrografický průzkum. Tento pískovec se těží dodnes a nese název „coatter Sandstein“. Dotyčné sochy byly pravděpodobně zhotoveny v dílně významného saského sochaře Balthasara Permosera (+ 1732), jak dokládá autor textu podrobnou stylistickou analýzou Permoserových děl a srovnáním s milevskými sochami. Významným přínosem studie pro dějiny barokního sochařství je nově stanovená datace soch a identifikace sochaře a jeho dílny, která dosud nebyla v literatuře jednoznačně stanovena.
„S Bohem za císaře a vlast!“ Válečné pomníky dlouhého 19. století na území Ústeckého kraje
Jiří Bureš – Marta Pavlíková
„S Bohem za císaře a vlast!“ Válečné pomníky dlouhého 19. století na území Ústeckého kraje v Monumentorum Custos 2024, s. 36–50; Studie
Během dlouhého 19. století vznikla ve zkoumané oblasti rozsáhlá sbírka válečných pomníků. Jejich starší horizont z první třetiny 19. století vznikl v souvislosti s bitvou u Chlumce, Přestanova a Varvažova. Jedná se o cenný soubor monumentální architektury oslavující především elity tehdejší doby, na jehož vzniku se podíleli přední umělci (Pietro Nobile, Josef Max, Václav Prachner, Karl Friedrich Schinkel). Početnější soubor pomníků budovaných od 70. let 19. století byl věnován především válečným tažením druhé poloviny 19. století. Jeho staviteli byly spolky vojenských veteránů. Staviteli byli převážně místní sochaři nebo specializované firmy (Josef Seiche, Rudolf Burghart, Wilhelm Spölgen) za účasti renomovaných sochařů (Karl Wilfert starší, Ernst Hegenbarth, Johann Adolf Mayerl, Fritz Tampe). Po roce 1918 byly tyto památky podrobeny násilné úpravě a zbaveny císařských symbolů.
Modrá stopa na mapě – areál chabařovické továrny na ultramarin
Monika Stará
Modrá stopa na mapě – areál chabařovické továrny na ultramarin v Monumentorum Custos 2024, s. 51–62; Studie
Studie mapuje historii a význam chabařovické továrny na ultramarin, která byla ve své době nejmodernější továrnou na tento pigment v Československu. Reflektuje technologický vývoj výroby syntetického ultramarinu, který vedl k rozvoji tohoto odvětví chemického průmyslu. Pozornost je věnována proměně areálu továrny, technologickému a stavebnímu vývoji, změnám vlastnických vztahů a následnému útlumu výroby s přesahem do současného využití.
Konvent kapucínského kláštera v Žatci a jeho barokní dispozice
Jaroslav Skopec
Konvent kapucínského kláštera v Žatci a jeho barokní dispozice v Monumentorum Custos 2024, s. 63–85; Studie
Ačkoli se kapucínskému řádu dostalo vlastního monografického zpracování a v literatuře je mu věnováno více prostoru, neplatí to o jeho klášterech, které jsou obecně spojovány především s jeho ikonickou církví. Zejména se nesetkáváme s pracemi, které by přibližovaly problematiku samotných klášterních budov nebo jejich částí. Příspěvek se proto pokusí tuto problematiku přiblížit právě na příkladu kapucínského kláštera v Žatci. Podkladem pro tuto práci je stavebněhistorický průzkum kláštera zpracovaný autorem v roce 2018, který byl proveden jako aktualizace stavebněhistorického průzkumu z roku 1988. Předmětem zájmu je pouze areál dochovaného konventu, vyjma klášterního kostela Korunování Panny Marie, zahrad a zaniklých doprovodných staveb, jako jsou drobné objekty kašen, nádrží, altán apod. U konventu se snažíme rekonstruovat jeho nejstarší dispozice z doby výstavby a přiřadit funkci a určení jednotlivých místností.
Jedenadvacet křížů kamenického mistra Ignatze Josefa Jennatsche z Chabařovic
Martin Zubík – Jan Leibl
Jedenadvacet křížů kamenického mistra Ignatze Josefa Jennatsche z Chabařovic v Monumentorum Custos 2024, s. 86–106; Materiálie
Studie sleduje činnost chabařovického kameníka a sochaře Ignatze Josefa Jennatsche (1780-1832). Ze souboru asi 20 těchto soch je polovina dosud v různém stadiu rozpadu. A to je velká škoda; tento příspěvek chce alespoň trochu přispět k poznání Jennatschových skulptur a ke vzdělanosti.
Objev Madony s Anděly z Havraně
Jan Royt – Markéta Machačová
Objev Madony s Anděly z Havraně v Monumentorum Custos 2024, s. 107–104; Materiálie
Text se zamýšlí nad nálezem významné gotické sochy Madony s anděly ze 70. let 14. století, která byla nalezena na půdě statku v obci Moravěves a následně zakoupena do sbírek Národní galerie v Praze. Představeny jsou výsledky archivního výzkumu pramenů vztahujících se ke kostelu svatého Vavřince v Havrani, který se nabízí jako pravděpodobné místo původního umístění sochy. Následuje podrobný uměleckohistorický rozbor díla, včetně popisu ikonografie, stylu a srovnání s obdobnými díly ze stejného období. Socha představuje neobvyklý typ Madony nesené trojicí andělů hrajících na hudební nástroje. Pojednáno je o možném původu sochy s hypotézou o její příslušnosti k některé z pražských či mosteckých sochařských dílen. I přes nastolené otázky ohledně nejasného původu sochy je zdůrazněn význam tohoto nálezu pro poznání středověkého sochařství v severozápadních Čechách.
Výstava pod věží Kalich v Litoměřicích
Monika Jeschkeová
Výstava pod věží Kalich v Litoměřicích v Monumentorum Custos 2024, s. 115–117; Recenze
Dům Kalich na Mírovém náměstí v Litoměřicích je jednou z nejoriginálnějších národních kulturních památek v ČR. V jeho podkroví je ke zhlédnutí stálá expozice, která se věnuje dvěma hlavním tématům: Stálá výstava historie domu ČP. 15/7 a Obnova střešního pláště a krovu domu ČP. 15/7. Koncepce výstavy je pojata netradičně, místo muzejních vitrín najdou návštěvníci interaktivní infokiosky, přidáno bylo několik exponátů objevených při renovaci domu (např. malovaná prkna a trám z 16. století), důležitým exponátem je i samotný krov střechy. Dům se tak stává součástí expozice a překvapený návštěvník bloudící po prkenných lávkách podkroví vlastně také.
Výstava rekonstrukce staré radnice v Litoměřicích
Eliška Scheuflerová
Výstava rekonstrukce staré radnice v Litoměřicích v Monumentorum Custos 2024, s. 118–120; Recenze
Budova staré radnice dominuje litoměřickému náměstí již od roku 1539 a rozhodně se dá říci, že se jedná o jednu z nejkrásnějších staveb Litoměřic. Má za sebou dlouhou a pestrou historii a dnes v ní sídlí oblastní muzeum. V minulých stoletích radnice prošla mnoha opravami, rekonstrukcemi i dílčími zásahy. Ovšem prvních dvacet let 21. století pro ni bylo obdobím stagnace, kdy nebyly realizovány žádné zásadní stavební nebo rekonstrukční práce. Teprve červen roku 2021 přinesl komplexní, dlouhodobý projekt „Revitalizace objektu staré radnice, č. p. 171“. Projekt obnovy vytvořil Ing. David Vytvar a IQ Stavby a projekty s. r. o. Celkové práce byly dokončeny v květnu roku 2023. V návaznosti na tuto akci stavební obnovy vznikla i souhrnná výstava o stavební historii staré radnice určená pro veřejnost.
Výroční zpráva Centra pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví
Veronika Chalupová
Výroční zpráva Centra pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví v Monumentorum Custos 2024, s. 121; Semináře, konference, akce
Rok 2024 přinesl Centru pro dokumentaci a digitalizaci působícímu při Filozofické fakultě UJEP hned několik projektů. Mimo to Centrum pro dokumentaci zpracovávalo v roce 2024 několik menších zakázek.